Nantes 2013 - první ochutnávka sladké Francie

     Do města, v němž se narodil slavný spisovatel Jules Verne, jsem si udělal čtyřdenní výlet v polovině září 2013. Cesta pro mě byla výjimečná hned z několika důvodů: Bylo to poprvé kdy jsem stanul na francouzské půdě, poprvé kdy jsem letěl s nově založenou společností Volotea a také poprvé kdy jsem seděl v letadle typu Boeing 717.

      Za zpáteční letenku Praha - Nantes jsem zaplatil příjemných 1.585 Kč, mile překvapen jsem byl jednoduchostí on-line odbavení a odletem takřka na minutu přesně. Jako obvykle jsem cestoval pouze s příručním zavazadlem, které mimo jiné obsahovalo stan, jenž by tam z bezpečnostních důvodů (kolíky, tyče) být neměl. Už jsem takhle ale absolvoval po Evropě hezkou řádku letů a vždy bez komplikací. První problém nastal až při bezpečnostní kontrole letos na jaře v Bratislavě (více ZDE). Situace se bohužel opakovala i nyní a to jak při odletu z Prahy, tak i při návratu. V Praze jsem ještě kolíky i tyče „ukecal“, v Nantes jsem však už takové štěstí neměl a stanové kolíky musely zůstat ve Francii.

     Do Nantes jsme přiletěli okolo devatenácté hodiny a já se rozmýšlel, kde strávím svoji první noc. Vybíral jsem mezi letištní budovou, přilehlým lesoparkem a pár kilometrů vzdáleným kempem, který jsem viděl z letadla při přistání. Nakonec to vyhrál lesopark, v němž jsem si za drobného deště postavil stan a spokojeně usnul (GPS 47.149490, -1.599060).

     Druhý den dopoledne jsem se vydal do 12 km vzdáleného Nantes. Cena autobusu který z letiště zajišťuje kyvadlovou dopravu byla 7,5 €, což se mi vzhledem ke vzdálenosti zdálo přehnané. Jelikož se mi nepodařilo zjistit žádný jiný způsob dopravy, rozhodl jsem se jít pěšky. Vyrazil jsem po hlavní frekventované silnici, která naštěstí byla opatřena dostatečně širokou krajnicí a asi po dvou kilometrech došel ke kempu, který jsem spatřil předešlého dne z letadla. S hrůzou jsem však zjistil, že to není žádný kemp, ale cikánské tábořiště s řadou poničených karavanů a solidním nepořádkem. Ještě že jsem si to sem večer nenamířil...

     Kousek od tábořiště již začínalo předměstí Nantes a také tramvajová dráha. Konečná stanice se jmenuje La Neustrie (GPS 47.177211, -1.592853) a do centra Nantes odtud jezdí linka č. 3. Jízdné na 60 min. stojí 1,5 €, celodenní 4,60 €. Lístky se kupují v automatech přímo na zastávkách a po nástupu do tramvaje se musí označit.

     Chvíli jsem přemýšlel zda se nesvézt, ale bylo krásné slunečné počasí a tak jsem pokračoval podél kolejí pěšky. Měl jsem v sobě zafixované, že francouzská města jsou špinavá, avšak o Nantes to rozhodně neplatí. V centru i na předměstích je pořádek a čisto. Nepotvrdil se mi ani další předsudek, který říká, že Francouzové odmítají komunikovat jinak než ve své mateřštině. Buď to není pravda, nebo jsem měl zkrátka štěstí na lidi.

     V centru Nantes jsem si prohlédl hezké kostely Saint Nicolas a Sainte Croix a pokračoval dále k hlavní církevní stavbě, kterou je Katedrála Sv. Petra a Pavla (Cathédrale Saint-Pierre-et-Saint-Paul). Její stavba trvala více než 400 let. V katedrále je umístěna hrobka Františka II., což byl poslední nezávislý vévoda Bretaně. Hrobku obklopují čtyři sochy, které představují následující ctnosti: moudrost (se zrcadlem), mírnost (uzda a relikviář), statečnost (škrtící draka) a spravedlnost (meč a váhy).

     Jenom kousek od katedrály se nachází překrásný Zámek bretaňských vévodů (Château des ducs de Bretagne), jehož mohutné opevnění ve tvaru pětiúhelníku je doplněno vodním příkopem. Vstup do zámku i na hradby je zdarma, zpoplatněna je pouze návštěva muzea, které se ukrývá v jedné z budov. Prohlídka zámku patří mezi „povinné“ body každého návštěvníka Nantes a rozhodně stojí za to.

     U hlavní brány do zámeckého areálu sídlí turistická kancelář, v níž jsem obdržel podrobnou mapu města. Ta mi hodně usnadnila další orientaci a také cestu do kempu, ke kterému jsem již pomalu směřoval.

     Ještě předtím jsem si ale udělal asi hodinovou zastávku ve vzorně udržované botanické zahradě Jardin des Plantes, jež se nachází naproti vlakovému nádraží. Zahrada je úžasná a k mému velkému údivu přístupná opět zdarma. Nechybí v ní několik jezírek, skleníky, koutek se zvířaty a samozřejmě velké množství stromů, keřů a květin. Samozřejmostí je i dětské hřiště, restaurace a volně přístupné toalety.

     Poté jsem již skutečně zamířil ke kempu, který je umístěn v severní části města. Z centra je vzdálen necelých 5 km a jede k němu tramvaj číslo 2. Já jsem to zvládl i s batohem pěšky, ale nohy už začínaly po celodenním pochodu pořádně bolet. Na recepci jsem se bez problémů domluvil německy a zaplatil si ubytování na dvě noci. Vzhledem k tomu, že už byla vedlejší sezóna, platil jsem pouze 11,50 € za noc, což je na Francii krásná cena. Úroveň kempu byla velmi dobrá. Dostal jsem přidělenu vlastní parcelu, na níž by se můj stan vešel min. pětkrát a hned vedle jsem měl zastřešené venkovní posezení s grilem. Ve sprchách bylo čisto a teplo, zkrátka naprostá spokojenost.

     Když jsem do sebe jako večeři ládoval chleba s paštikou, dal se se mnou do řeči asi pětašedesátiletý Francouz, který přijel sám na kole z nějakého vzdáleného města, jehož název jsem si bohužel nezapamatoval. Říkal, že hned ráno zase pokračuje dál a když jsme se loučili, popřál mi dobrou noc v češtině! Prostě borec.  

     Další den dopoledne jsem vyrazil dokončit prohlídku města. Nejprve jsem se prošel parkem Ile de Versailles, který je vybudovaný v japonském stylu a poté pokračoval k mrakodrapu Le Nid. Ten je nejvyšší budovou v celém Nantes. Postaven byl v roce 1976, váží 80.000 tun a jeho 32 pater se vypíná do výše 144 metrů! V nejvyšším podlaží je umístěna restaurace s venkovním vyhlídkovým ochozem. Rychlovýtah vás tam zaveze během několika vteřin. Výhled je fantastický, zvlášť pokud má člověk štěstí na počasí, jako já. Družstva hasičů, která se dole u vchodu účastnila závodů v požárním sportu, odtud vypadala jenom jako malé tečky...

     Po zhotovení asi milionu fotografií jsem zamířil na ostrov Ile de Nantes, který dříve býval neudržovanou průmyslovou čtvrtí. Dnes je ale nově zrekonstruován a slouží především k zábavě. O tu se vyjma množství restaurací stará zejména centrum Les Machines. To je jakési vědecko-fantastické muzeum, sídlící v bývalé loděnici, které obsahuje obří pohyblivé modely různých živočichů sestavené podle plánů Leonarda da Vinciho a Julese Verna. Zlatým hřebem prohlídky je jízda na 12 metrů vysokém dřevěném slonu stříkajícím vodu, který pojme 50 lidí. Je to svým způsobem kýč vhodný hlavně pro děti, ale je pravda, že něco podobného jsem zatím nikde neviděl. Prohlídka strojů stojí 8 €, dalších 8 € je třeba připlatit za jízdu na slonovi.

     Z ostrova jsem se vypravil přes řeku Loiru ke kostelu Church of St Louis, kde právě začínala bohoslužba. Chrámový zpěv ve francouzštině, spojený se zvukem varhan, byl skutečně působivý. Všiml jsem si, že ve většině místních kostelů nejsou klasické lavice jako u nás, ale pouze dřevěné židle, které jsou často sešroubovány k sobě.

     Pomalu se začínalo stmívat a proto jsem znovu vykročil k nedalekému mrakodrapu Le Nid. Chtěl jsem odtud pozorovat západ slunce a také zkusit nafotit svítící noční město. Nakonec jsem to ale málem nestihl, protože stejný nápad mělo více lidí a před vstupem k výtahu se utvořila fronta. Na rozdíl od mé první návštěvy nyní panovala přísná bezpečnostní opatření a ochranka všem kontrolovala zavazadla. Dole musely zůstat veškeré tekutiny, takže část chodby pokrývaly odložené lahve s pitím. Důvod tohoto opatření mi není znám, možná je to proto, aby návštěvníci byli motivováni využít služeb restaurace, přes kterou se na vyhlídkovou plošinu prochází. Pohled na zapadající slunce a poté na město zářící do tmy, byl kouzelný. A znovu jsem se nestačil divit, jaké fotografie je možné pořídit v noci, navíc bez použití stativu, mým kompaktem od Nikonu za 1.099 Kč.

     Potom už mě čekala jenom cesta do kempu, zpestřená návštěvou poutě, jež se v centru Nantes právě konala.

     Další den dopoledne jsem zabalil stan a za krásného počasí odjel tramvají na konečnou stanici La Neustrie. Odtud jsem pokračoval pěšky až na letiště, kde jsem strávil poslední hodiny mého pobytu ve Francii.

     Musím popravdě napsat, že Nantes mě velmi mile překvapilo. Je to opravdu příjemné město se spoustou zajímavostí, památek a parků. V letošním roce bylo dokonce vyhlášeno jako „Hlavní evropské město zeleně“. Navíc je přímo ideální pro ultranízkonákladové turisty mého typu, neboť naprostá většina atrakcí je přístupna zdarma a dopravu po městě i ubytování v kempu lze pořídit za minimální ceny.

     Na svých cestách vždy přemýšlím, zda bych v uvedené zemi chtěl žít natrvalo. Ne jako turista, ale jako obyčejný člověk který by tam musel chodit do práce a měl spoustu dalších povinností. Musím říci, že jsem si to zatím nikde nedovedl představit a to ani v takových zemích jako je např. Norsko nebo Island. V Nantes jsem si to představit dovedl...

 

Kolik mě to stálo:

  • zpáteční letenka - 1.585 Kč

  • cesta z Hradce Králové do Prahy a zpět - 260 Kč

  • ubytování v kempu (2 noci) - 605 Kč

  • jízdné v Nantes - 40 Kč

  • jídlo a pití - 345 Kč

  • vstupné, toalety - 0 Kč

  • cestovní připojištění - 50 Kč

  • CELKEM 2.885 Kč

 

Kde jsem hledal informace a inspiraci:

 

 

 

Nantes na mapě