Bratislava 2013

Noční metropolí po stopách historie

Fotogalerie ZDE   

    Ačkoliv jsem už při svých cestách navštívil pěknou řádku míst, hlavní město našich slovenských sousedů jsem pořád nějak vynechával. Ideální příležitost k jeho prohlídce se mi naskytla až na jaře letošního roku, kdy jsem do Bratislavy zavítal dokonce dvakrát. A rozhodně jsem nelitoval...

    Bratislava leží na jihozápadním okraji země a část katastrálních hranic města je zároveň státní hranicí, což je poměrně unikátní záležitost. Navíc je Bratislava jediným hlavním městem na světě, které hraničí hned se dvěma státy zároveň (Rakousko, Maďarsko). Roli metropole si Bratislava vyzkoušela již v letech 1536 - 1783, kdy plnila funkci hlavního města Uherska.

    Čas na prohlídku Bratislavy jsem samozřejmě věnoval především historickému centru, v němž se nachází naprostá většina pamětihodností. A začít jsem nemohl nikde jinde, než u Bratislavského hradu, který je symbolem celého města. Jako každý správný hrad je i tento postaven na kopci, i když při výšce 213 metrů nad mořem můžeme hovořit spíše jenom o návrší. Hrad je nově zrekonstruován a sídlí v něm Slovenské národní muzeum. Interiéry jsou otevřené mimo pondělí od 10 do 18 hodin, hradní komplex čítající nádvoří a park až do půlnoci. Nechybí zde dětské hřiště a několik restaurací, hlavním lákadlem (alespoň pro mě) však byly nádherné výhledy na centrum města, Dunaj a sídliště Petržalku. A ještě jedna zajímavost: Při mé první návštěvě byl hrad v noci nasvícen tmavě modře, o měsíc později však již zase klasicky – bíle. Dodnes nevím, zda to bylo z důvodu nějaké významné události, či zda se jednalo o experiment, který se neosvědčil.

  Nejvýznamnějším kostelem Bratislavy je Katedrála svatého Martina ze 14. století. V ní probíhaly korunovace uherských králů a královen a v roce 1741 zde byla korunována i Marie Terezie. Na 85 metrů vysoké věži je umístěna kopie uherské královské svatoštěpánské koruny, která váží 300 kg. Katedrálu dnes odděluje od hradního komplexu frekventovaný silniční okruh, který celkový dojem poněkud kazí.

    Při prohlídce jsem nevynechal ani Michalskou bránu, v níž sídlí Muzeum zbraní a hned vedle stojící nejužší bratislavský dům, jehož šířka je pouhých 130 cm. Zašel jsem také k budově Národního divadla a k Domu u dobrého pastýře, který se mi však zdál poněkud zchátralý. Mezi významné památky také beze sporu patří Grassalkovičův palác, nacházející se mimo historické jádro. Palác v současnosti slouží jako sídlo slovenského prezidenta.

    Jako jedno z nejkrásnějších míst v Bratislavě hodnotím Hlavní náměstí, na kterém je k vidění fotogenická budova Staré radnice a také Rolandova fontána. K ní se váže několik pověstí. Jedna z nich říká, že socha rytíře Rolanda, která fontánu zdobí, se vždy o silvestrovské půlnoci otočí ke Staré radnici a hlubokým úklonem vzdá čest dvanácti radním pánům, kteří v minulosti obětovali život za záchranu města. 

    Centrum metropole zdobí i několik zajímavých a turisticky vděčných postaviček, z nichž nejznámější je Čumil, který vykukuje z kanálu na rohu ulic Panská a Rybářská. A jelikož Čumil občas utrpí nějaké to zranění, neboť částečně zasahuje do vozovky, byla pro něho vyrobena i speciální dopravní značka, na níž je vyobrazen spolu s textem „MAN AT VORK“.

    Asi nejzajímavějším bratislavským mostem je Most SNP, který byl v roce 1993 přejmenován na Nový most, aby byl v roce 2012 přejmenován zase zpátky. Most má délku přes 430 metrů a jeho atrakcí je restaurace ve tvaru UFO, která se nachází v pilíři ve výšce 80-ti metrů.

    Výše uvedené fotografie jsem pořídil mým novým nízkonákladovým kompaktem Nikon Coolpix L25 v ceně 1.099 Kč. Kvalita přístroje mě mile překvapila, snímky jsou zhotovené v noci, bez stativu a některé dokonce za deště (fotografie byly digitálně upraveny).