Island 2012

Fotogalerie ZDE   

Island je ostrov ležící v Atlantickém oceánu, rozlohou jen o málo větší než Česká republika. Žije zde však pouhých 300.000 obyvatel, čímž se Island řadí k zemím s nejnižší hustotou zalidnění na světě. Zdejší příroda je vyhlášena svojí drsnou krásou a rozmanitostí. Nechybí v ní ledovce, sopky, gejzíry, hory, ale ani nekonečné lávové pustiny, ve kterých není radno zabloudit. Severní část ostrova se téměř dotýká polárního kruhu a tak mají Islanďané v zimě prakticky po celý den tmu a v létě naopak neustále světlo.

Pro mě i manželku Gábinu je Island zemí, kterou jsme v rámci Evropy toužili navštívit nejvíce. Takový náš cestovatelský Olymp. Bohužel se však jedná o zemi poměrně vzdálenou, obtížně dostupnou a hlavně drahou. Před finanční krizí, která zde naplno vypukla v roce 2008, patřil Island dokonce k nejdražším státům světa! V současnosti jsou již ceny (resp. kurz islandské koruny) o něco nižší, pro českého nízkonákladového turistu to je však stále moc. Island je přístupný pouze lodí nebo letadlem, obě varianty jsou však hodně drahé a ta první navíc zdlouhavá (loď pluje skoro čtyři dny). Jelikož Česká republika nemá s Islandem přímé letecké spojení, létá se většinou z Německa, kde nejlevnější akční letenky vycházejí okolo 8.000 Kč... Island byl zkrátka mimo naše finanční možnosti, my to věděli a tak jsme si o něm snili a tajně doufali, že jednou se tam možná opravdu podíváme.   

Začátkem června sedím doma u internetu a pročítám došlé emaily. Jedním z nich je i nějaká nabídka od společnosti Student Agency. Chvíli váhám, zda mám zprávu vůbec otevírat. O letošních cestách mám již jasno, navíc za pár dní odlétám do Bulharska. Nakonec však přece jenom můj ukazováček zmáčkne tlačítko myši a na monitoru se objevuje sdělení o akčních letenkách na Island za cenu „již od 3.990 Kč“. Hmmm, to zní pěkně, ale cena je určitě za jednosměrný let, bude to někdy po sezóně a odlet bůh ví odkud, myslím si. Moje zvědavost je však probuzena a tak klikám na detail nabídky, kde čtu: "…jedná se o přímé charterové lety Praha – Keflavík a zpět, uvedená cena obsahuje veškeré taxy a příplatky + jedno odbavené zavazadlo, délka pobytu 8 dní, lety se uskuteční v měsících červen, červenec, srpen…" Tep se mi zrychluje, srdce buší jako o život, hlava se zdráhá uvěřit a usilovně přemýšlí, jaký v tom bude háček…

Háček ale nebyl žádný a tak jsme druhý den měli letenky doma (podle hesla kdo zaváhá – neletí). Ze tří nabízených cenových kategorií jsme nakonec, hlavně kvůli termínu, zvolili tu prostřední za 4.990 Kč. Následovalo horečné shánění itineráře, výbavy, informací a v neposlední řadě také prarodičů, kteří nám pohlídají potomky…

    

Středa 27.6.2012 (Keflavík, Reykjavík)

Po čtyřech hodinách letu přistáváme na islandském mezinárodním letišti v Keflavíku. Stále tomu nemůžeme uvěřit. My jsme opravdu na Islandu! Stojíme na islandské půdě, dýcháme islandský vzduch, okolo nás jsou opravdoví Islanďané…

Jako první je třeba posunout hodinky o 120 minut zpět. Poté přemýšlíme, jak to udělat s penězi. Máme s sebou kreditní kartu a 200 euro v hotovosti. Islandské koruny totiž nejsou volně směnitelné a tak se v ČR vůbec nedají sehnat. Kurz islandské koruny k naší je zhruba v poměru 1 Kč = 6 ISK. Nakonec se rozhodujeme dát na doporučení všech cestovních průvodců a platit kartou. Islanďané jsou totiž placením kartou doslova posedlí, takže se s ní dá zaplatit úplně všude. A skutečně to funguje. Za celou dobu pobytu jsme neměli v ruce jedinou islandskou korunu!

Nejlevnější autobus z letiště do 50 km vzdáleného Reykjavíku stojí 2.000 ISK a tak se rozhodujeme, zkusit štěstí při autostopu. A jde to nádherně! Po pár minutách již sedíme v autě černošky ze San Franciska, která nás zavezla až do samého centra metropole. Zde jsme si prohlédli okolí přístavu a poté zamířili k dominantě města, kterou je nevzhledná betonová katedrála Hallgrímskirkja. Stejně strohá jako z venku je stavba i uvnitř a tak jediné, co zde stojí za povšimnutí, jsou varhany s 5.275 píšťalami. Za 600 ISK se lze dostat výtahem na vrchol katedrální věže, odkud je nádherný pohled na celé město.

Od katedrály míříme na autobusové nádraží, kde kupujeme u společnosti Sterna cestovní turistický pas. Tento pas opravňuje držitele k cestě po Islandu na předem zvoleném okruhu, přičemž na jednotlivých zastávkách se dá jízda přerušit na libovolně dlouhou dobu. Autobusová doprava je na Islandu drahá (železnici zde nemají vůbec) a uvedený pas je tak jednou z mála možností, jak náklady na cestování snížit. V nabídce je celkem šest variant okruhů, od těch nejkratších až po kompletní cestu celým ostrovem, která však přijde na 59.000 ISK (skoro 10.000 Kč). My máme vše dopředu nastudované z internetu a tak volíme jedinou cenově přijatelnou možnost, kterou je tzv. Zlatý okruh, zahrnující návštěvu tří nejznámějších „ikon“ Islandu, kterými jsou Národní park Pingvellir, Geysir a vodopád Gullfoss. Kromě těchto míst autobus staví ještě na několika dalších zastávkách. Cena je (zřejmě díky velké konkurenci na této trase) více než přijatelná a činí 9.000 ISK. Nevýhodou je, že autobus jezdí pouze jednou denně (vyráží z Reykjavíku každé ráno v 8.00 hod.)

Jelikož je již pozdní odpoledne, musíme si pomalu začít hledat místo na spaní. Čekáme až přestane pršet a poté si jdeme prohlédnout unikátní stavbu s názvem Perlan, která se tyčí na nevelkém pahorku asi kilometr od nádraží. Perlan má tvar květu a slouží jako zásobník horké geotermální vody. Zároveň jsou však v budově umístěny i různé expozice a obchody a ve čtvrtém patře také pohyblivá restaurace, která se během hodiny otočí o 360 stupňů. Vše je doplněno umělým gejzírem, jenž ve vestibulu tryská každých pět minut. Okolí Perlanu je tvořeno malým lesoparkem a tak se rozhodujeme přespat právě tady. Není to sice zdaleka ideální a správně by se zde asi tábořit nemělo (jsme v centru hlavního města), ale nakonec nalézáme místečko schované tak, že na náš sytě červený stan není odnikud vidět.

 

Čtvrtek 28.6.2012 (Národní park Pingvellir)

Ráno odjíždíme autobusem do Národního parku Pingvellir, který je od roku 2004 zapsán na Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Jedná se o historicky nejdůležitější místo Islandu. Právě zde se od roku 930 scházel tzv. Alping, což bylo shromáždění občanů, na kterém se přijímaly nové zákony a řešily různé spory. Dnes se o Alpingu mluví jako o prvním parlamentu na světě.

Cesta z Reykjavíku trvá necelou hodinu. Vystupujeme u návštěvního centra, kde dostáváme malou mapku. Je odtud překrásný výhled na jezero Pingvallavatn a kostelík s několika domy. Poté míříme tektonickou puklinou Almannagjá k vodopádu Öxarárfoss. Puklina je celkově dlouhá 7 km a každý rok se vlivem pohybu tektonických desek, které se zde setkávají, rozšiřuje o několik milimetrů. Počasí je nádherné, okolní krajinná scenérie velkolepá a tak jediné, co kazí procházku, jsou milióny dotěrných muchniček, které se nám dostávají do očí, uší i nosu. S těmito muškami (které naštěstí nekousaly) jsme se později setkali i na dalších místech Islandu. Jedinou obranou proti nim je zakoupení moskytiéry.

Vodopád Öxarárfoss se nachází přímo v tektonické puklině a jeho návštěva rozhodně stojí za to. Vodopád není příliš velký, ale je krásný. K našemu překvapení u něho není ani moc turistů a tak si jeho prohlídku můžeme v klidu vychutnat. Poté pokračujeme okolo několika jezírek až ke kostelíku. Okolní příroda je skutečně nádherná, mnohem hezčí než na fotografiích z internetu. Jsme naprosto nadšeni a shodujeme se na tom, že nic hezčího už na světě být nemůže.

Jelikož je volné táboření na území celého parku zakázáno, nezbývá nám, než využít jednoho ze dvou kempů. Nakonec volíme ten, který se nachází přímo u jezera. Máme to k němu pěšky ještě několik kilometrů. Jakmile jsme opustili turisticky exponovanou oblast v okolí pukliny, turistů nejen že ubylo, oni zmizeli úplně! A tak jsme v naprosté samotě pokračovali až do kempu. Vlastně se nejednalo o kemp v pravém slova smyslu, nýbrž pouze o jakési tábořiště, které bezvadně zapadalo do zdejší krajiny. Jeho zázemí tvořily dva dřevěné domečky se vzorně udržovanými toaletami a kuchyňkou. Recepce samozřejmě žádná a vyjma nás zde byl pouze nějaký rybář. Zkrátka romantika jak má být!

Jelikož součástí tábořiště nebyla žádná sprcha, nezbylo než se umýt v ledově studeném (ale křišťálově čistém) jezeře. S jídlem byl také trošku problém, neboť jsme neměli žádné pečivo a zde ho očividně nebylo kde koupit. Byli jsme tedy nuceni jíst celý den pouze sýr s čokoládou. Je to náhodou docela dobrá kombinace, možná si to necháme patentovat. S vodou problém naštěstí nebyl, neboť jsme zjistili, že voda je na Islandu pitná v podstatě všude. Vezli jsme si sice tablety na její chemickou dezinfekci, ale nakonec nebyly potřeba. Celý týden jsme pili vodu z různých jezer, potoků a vodopádů, aniž by se dostavily jakékoliv zdravotní problémy. Tím jsme také hodně ušetřili, protože balená voda je na Islandu neuvěřitelně drahá (na letišti jsme platili za litr vody 300 ISK).

Večer do kempu přijelo ještě několik dalších lidí a také nás přišel zkasírovat správce. Cena za přespání byla (jako ve většině islandských kempů) 1.000 ISK za osobu. I tady, uprostřed divočiny, jsme samozřejmě bez problémů zaplatili kartou. Ubytování v kempech není drahé, jenom pro představu uvádím, že 1.000 ISK je cena, kterou na Islandu zaplatíte za párek v rohlíku. 

Před spaním jsme si ještě dali pětikilometrovou procházku okolím kempu a potom jsme se už zachumlali do spacáků a spali a spali a spali. Byla to jednoznačně noc strávená na nejkrásnějším místě v životě.

 

Pátek 29.6.2012 (Laugarvatn)

Ráno jsme popojeli autobusem asi 30 km do Laugarvatnu, což je vesnice se stopadesáti obyvateli, která leží na břehu stejnojmenného jezera. Za svůj název vděčí zdejším horkým pramenům, neboť Laugarvatn v překladu znamená „jezero horkých pramenů“. Po krátké procházce vesnicí jsme nakoupili v místním supermarketu Samkaup. Ceny již byly o něco přijatelnější než v obchodě na letišti, stále však vysoké (110 gramů Gothaje 200 ISK, 0,5 litru jogurtového nápoje 250 ISK, 200 gramů solených arašídů 430 ISK), Poté jsme se ubytovali v místním kempu, odkud jsme nalehko (bez batohů) vyrazili na túru. Jejím cílem byla hora, tyčící se nad vesnicí. Zpočátku jsem šli po upravené lesní cestě, potom chvilku po asfaltce a nakonec jsme to vzali pěšinou vyšlapanou podél ohradníku pro ovce. Jak jsme stoupali, otevíraly se nám krásné výhledy na jezero i okolní krajinu. Na vlastní kůži jsme si také zažili nestálost islandského počasí, které se během naší chůze změnilo hned několikrát. Chvílemi bylo vedro, že se nedalo vydržet ani v nátělníku, za několik minut jsme si ale už oblékali svetry a nepromokavé bundy. Obecně však musím říci, že jsme na počasí měli během celé expedice štěstí a zmokli jsme minimálně. Rovněž teploty byly docela příjemné a tak jsme některé oděvní svršky (čepice, rukavice, zimní bundy) vůbec nepoužili.

 

Sobota 30.6.2012 (Geysir, Gullfoss, Kerid, Selfoss)

Okolo desáté hodiny nastupujeme do autobusu a opouštíme Laugarvatn. Naším dnešním prvním cílem je Velký Gejzír (Stóri-Geysir), který dal jméno všem ostatním gejzírům na světě. Dříve tryskal až do výše šedesáti metrů, poté se však vyčerpal a jeho činnost ustala. Po zemětřesení v roce 2000 se ale opět probudil k životu, interval mezi jednotlivými erupcemi však činí přibližně osm hodin. My ale měli štěstí, takže jsme o podívanou nepřišli a dokonce ji stihli i vyfotografovat. O mnoho spolehlivější je menší bráška Velkého Gejzíru, který se jmenuje Strokkur a nachází se hned vedle. Vodu sice chrlí „jenom“ do výše nějakých dvaceti metrů, zato však v téměř pravidelných šestiminutových intervalech. Výstřik se dá odhadnout několik okamžiků dopředu, neboť voda se začne jakoby vařit, hned potom se objeví velká bublina a v další vteřině už letí vodní sloupec k nebi.

Vyjma těchto dvou gejzírů se v bezprostředním okolí nachází ještě řada menších geotermálních jezírek. V některých se voda vaří prakticky neustále a je zde hodně cítit síra. Úchvatnou scenérii poté doplňují červenohnědé kopce a na obzoru také hory se sněhovou pokrývkou. Hned vedle areálu s gejzíry je umístěn kemp a nechybí ani obchod s různými islandskými výrobky (kožešiny, pletené svetry apod.). Nás tam nejvíce zaujala žertovná plechovka s nápisem „Islandský vzduch“, která stála asi 1.100 ISK. Bohužel jsme na prohlídku okolí Geysiru měli jenom hodinu a půl, potom jsme potřebovali pokračovat dál (využili jsme toho, že autobus zde měl pausu). Mít ale více času, bez problémů bychom tu strávili celý den. Zdejší neuvěřitelná krajina nám více než Evropu připomínala spíše Austrálii...

Nastupujeme do autobusu a pokračujeme v jízdě. Po necelých dvaceti minutách jsme u cíle celé naší expedice. Hoříme nedočkavostí, jestli tu bude ONA. Kde jinde bychom ji měli hledat, než u nejkrásnějšího islandského vodopádu Gullfoss? Urazili jsme kvůli ní dlouhou cestu, ale stálo to za to. Už ji vidíme! Vznáší se v mlhovém oparu nad řekou Hvítá. Nádherná barevná duha! Předvedla se nám v plné síle a kráse, přesně tak, jak ji známe z islandských pohlednic. 

U vodopádu Gullfoss máme asi pět hodin času a tak si ho můžeme plně vychutnat. Jako jeden z nejznámějších symbolů Islandu je v obležení turistů. Střídá se zde jeden autobus za druhým. Vodopád lze pozorovat celkem ze tří různých vyhlídek, které jsou přístupny po upravených a vzorně udržovaných chodníčcích. Jediné, co chybí k naprosto dokonalému požitku, je trocha stínu. Sluníčko nás totiž opět nešetří a široko daleko se před ním není kde schovat, neboť stromů je na Islandu pomálu. Alespoň částečnou záchranou je restaurace s obchodem a toaletami, která se nachází u horního parkoviště.

V podvečer nasedáme do autobusu a míříme do města Sellfos, které je se svými více než šesti tisíci obyvateli, nepsaným hlavním městem jižního Islandu. Ještě předtím však realizujeme náš plán, spočívající v přemluvení řidiče ke krátké zastávce u sopečného kráteru Kerid. Jelikož jsme v autobuse jediní pasažéři, nedá nám to ani moc práce. Kráter leží přímo u silnice č. 35 do Sellfosu. Vznikl při výbuchu sopky asi před 3.000 lety. Jeho hloubka je 55 metrů a na dně se nachází jezero z dešťové vody.

Po příjezdu do Sellfosu jdeme do kempu, který je umístěn nedaleko nádraží. Ke kempu patří i hotel a k našemu překvapení je zde celý autobus českých turistů. To ale ještě není všechno, neboť na recepci potkáváme při placení Češku Martinu, která zde již několik let pracuje. Dáváme se s ní do řeči a ptáme se, co dělají Islanďané v zimě, kdy slunce několik měsíců téměř nevychází a jak je to vlastně s tím jejich bankrotem, neboť nám přijde, že si žijí velmi dobře. Odpovídá nám, že v zimě je chování lidí podobné jako v létě, akorát se drží více doma. Na nedostatek světla si člověk postupně zvykne. Co se týká státního bankrotu, tak šlo spíše o to, že si Islanďané žili v neskutečném luxusu a po vypuknutí krize se museli trochu uskromnit. Banky jim např. hodně zabavovaly auta, takže nyní již existuje řada rodin, ve kterých mají třeba "jenom" jedno vozidlo (předtím měl každý svoje). To má za následek, že se lidé museli naučit používat veřejnou dopravu, kterou dříve nejezdil skoro nikdo. Stejné je to i s chůzí nebo jízdou na kole. Když šla před krizí Martina někde pěšky, všichni na ni divně koukali a řidiči zastavovali s otázkou co se jí stalo. Zkrátka bylo zvykem dojet si všude autem.

 

Neděle 1.7.2012  (Grindavík)

Město Sellfos nás na první pohled ničím nezaujalo a tak po probuzení opouštíme kemp a autobusem odjíždíme do Reykjavíku. Zde končí platnost našeho jízdního pasu. Jako další bod programu máme návštěvu rybářského městečka Grindavík. Chvíli zvažujeme, zda nezkusit štěstí při autostopu, nakonec ale kupujeme za 1.600 ISK autobusové jízdenky.

Cestou prší, ale v Grindavíku nás již opět vítá sluníčko, které se dere zpoza těžkých, fialových mračen a do zlata nasvěcuje neskutečné scenérie. Grindavík se nachází na jižním pobřeží, obklopen nehostinnou lávovou pustinou. Je to městečko postavené v americkém stylu (v nedalekém Keflavíku byla až do roku 2006 americká vojenská základna). Ač má Grindavík jenom něco přes 2.000 obyvatel, fotbalový stadion by mu mohlo závidět kdejaké naše okresní město. Také zde mají výborný kemp, ve kterém nechybí luxusně vybavená kuchyň, jídelna s obří LCD televizí apod.

Po rozbití tábora vyrážíme na procházku. Nejdříve míříme k majáku, k němuž vede asi dva kilometry dlouhá naučná stezka. Na ní jsou umístěny různé vraky lodí s informačními tabulemi, popisujícími, jak k potopení plavidla došlo. Čtvercová, sytě oranžová majáková věž, je vidět už na dálku. V kombinaci s okolní nehostinnou krajinou působí vskutku fotogenicky. Poté se vracíme zpět a přístavem procházíme až k památníku, který je věnován rybářům. Následuje prohlídka pěkného moderního kostela a nákup potravin v místním supermarketu. Již po několikáté se nám omylem podařilo zakoupit sladké pečivo místo slaného. Oba druhy vypadají k nerozeznání a jsou i umístěny ve stejném regálu (islandské nápisy na obalu nám samozřejmě nic neříkají). Ani zakoupená rybí pomazánka (nejlevnější verze) nám moc nechutná a tak si říkáme, že příště to bude raději zase osvědčený Gothaj. Chuť si spravujeme alespoň na banánech, které překvapivě nejsou ani moc drahé (274 ISK za kilogram).

 

Pondělí 2.7.2012 (Modrá laguna)

Ráno opouštíme kemp a s plnou polní pěšky vyrážíme do šest kilometrů vzdálené Modré laguny (Bláa Lónid). Modrá laguna je geotermální venkovní lázeňský areál, nacházející se uprostřed ohromného lávového pole. Díky minerálním kalům má voda barvu tyrkysově modrého mléka a je léčivá. Návštěva lázní patří mezi „povinné“ zastávky každého turisty. Cestu si zpestřujeme zdoláním kopce Porbjarnarfell, který měří 243 metrů a odděluje od sebe Grindavík a lagunu. Zdolání vrcholu není nijak obtížné, vede na něj prašná štěrková cesta. Je odtud pěkně vidět nejen Modrá laguna, ale dokonce i dvacet kilometrů vzdálený Keflavík.

Modrá laguna bývá často označována jako nejlepší koupaliště mezi Evropou a Amerikou. O její unikátnosti není pochyb, je to ale také trochu past na turisty. Před odletem na Island jsme se snažili zjistit cenu vstupného, což ale vůbec nebylo jednoduché. Různé zdroje uváděly ceny od 8 až do 23 euro a tak jsme s návštěvou trochu váhali. Úplně bez problémů ovšem nebylo zjistit cenu ani na místě samém. Když jsme se však konečně dopátrali, byl to šok. Vstupné činí 35 euro + 5 euro za ručník! Jedná se o vstupné celodenní, žádné kratší (např. dvouhodinové) neexistuje. Jelikož jsme uvedenou sumu pokládali za regulérní pokus nás okrást, z návštěvy lázní sešlo. Nakonec nás to ale vůbec nemrzelo, protože jako vášniví fotografové jsme do laguny chtěli zejména kvůli pořízení snímků nádherně modré vody. A to se nám splnilo, neboť jsme nedaleko od vstupu objevili chodníček, po kterém je část laguny volně přístupná. Takže fotky máme a zadarmo!

Z Modré laguny jsme se potřebovali dostat do Keflavíku. Popošli jsme tedy asi dva kilometry na hlavní silnici č. 43, kde jsme zkusili stopovat. Stačilo jedno zamávání a už jsme jeli. Sympatický Islanďan nás dovezl na křižovatku u vesničky Vogar a zde jsme během pár minut chytili další stop, tentokrát již přímo do centra Keflavíku. Stopování jde na Islandu opravdu skvěle!

V Keflavíku jsme se ubytovali v kempu, který se nachází mezi městem a letištěm. Tento kemp sice není špatný, ale z těch které jsme na Islandu poznali, se nám líbil nejméně. Za to byl jednoznačně nejdražší, noc stála 1.253 ISK za osobu.

 

Úterý 3.7.2012 (Keflavík)    

Ráno drobně mrholí, ale to nám nemůže zabránit v prohlídce Keflavíku. Věci si zatím necháváme v kempu, takže jdeme hezky nalehko. Procházíme přístavem a míříme ke Stekkjarkotu, což jsou tři historické rybářské domečky postavené ze dřeva a kamení, jejichž střechu pokrývá trávník. Nechtěně se zde stávám účastníkem scény z Hitchcockova hororu Ptáci, neboť asi nejsem příliš sympatický dvěma rackům, kteří na mě bez varování zaútočili. Nejdříve jsem nechápal co se děje, ale racci byli opravdu agresivní a šli mi po hlavě. Já jsem za ústupu uhýbal jejich náletům a máchal kolem sebe rukama, abych je alespoň trochu zaplašil. Oni se ale vůbec nebáli a nechali mě být až po sto metrech, kdy jsme zřejmě opustili jejich teritorium. Zraněn jsem sice nebyl, ale jelikož mě při náletech bombardovali svým trusem (naštěstí jsem si stihl dát kupuci), změnila moje bunda barvu z modré na bílou. Do původní podoby jsem ji uvedl až na toaletách v nedalekém Vikingském muzeu.   

Poté naše prohlídka Keflavíku pokračovala zpět do centra. Okolo kostela jsme došli až k Námořnímu muzeu, které je přístupné zdarma. Jsou zde vystaveny různé předměty týkající se rybolovu, obrazy a také velká sbírka modelů lodí.

Po návratu do kempu balíme stan a vyrážíme na letiště, které je vzdáleno asi tři kilometry. Musíme zde přečkat noc, neboť náš spoj odlétá v 04.30 hod. Na letišti je však velmi málo laviček, zato nechybí řada cedulí (i v angličtině a němčině), zakazujících přenocování. Postupem času však stále více „batůžkářů“ vytahuje karimatky a tak zkoušíme usnout také…

 

Středa 4.7.2012  (odlet)

Asi hodinu po půlnoci nás budí nějaký zaměstnanec letiště a chce abychom nespali. Měníme tedy polohu z leže do sedu. Jsme ale téměř jediní, neboť většina ostatních nocujících ho evidentně ignoruje. Buď nevstávají vůbec anebo hned po jeho odchodu pokračují ve spánku. A dělají dobře, protože pán není příliš důsledný a zpět se již nevrací. Zřejmě je uspokojen tím, že nás alespoň na chvíli probudil.

Okolo půl třetí míříme k odbavovací přepážce, kde zjišťujeme, že se naše batohy během týdenního pobytu pořádně smrskly. Původně patnáctikilová zavazadla nyní váží o třetinu méně. Rozdíl činí především zkonzumované potraviny a také použité oblečení, které na takovýchto expedicích vyhazujeme. Po důkladné bezpečnostní prohlídce, při které musí dolů i boty, nastupujeme na palubu letadla a opouštíme kouzelný ostrov. Kannski þú myndir aldrei sjá Ísland ...  (Snad tě ještě někdy uvidíme, Islande…)

      

Pár postřehů na závěr:

• Islandské počasí je skutečně nevyzpytatelné a často se úplně změní i několikrát během dne.

• V létě je světlo celou noc, což může citlivějším jedincům způsobovat problémy při usínání (mozek nechce vypnout, protože čeká na tmu).

• Na letišti v Keflavíku a na nádraží v Reykjavíku je zdarma k dispozici velké množství různých map.

• Islanďané v létě hodně ponocují, v kempech jsou o půlnoci běžně vzhůru i malé děti (přesto je tu ale ticho a klid).

• Stopování jde v hustěji osídlených oblastech na západní části ostrova velmi dobře, v jiných částech země však může být problémem malý provoz.

• Téměř veškeré toalety jsou na Islandu zdarma.           

• Potraviny a zejména balená voda, jsou velmi drahé. Nejvýhodnější je nakupovat v síti supermarketů Bónus (mají v logu prase).

 

Kolik nás to stálo (cena za dvě osoby):

• 2 zpáteční letenky z Prahy do Keflavíku - 9.980 Kč

• doprava po České republice - 560 Kč

• doprava po Islandu - 3.530 Kč

• 5 x ubytování v kempech - 1.735 Kč

• potraviny - 1.850 Kč

• cestovní pojištění - 192 Kč

• vstupné a ostatní drobné výdaje - 200 Kč

• CELKEM 18.047 Kč