Istanbul 2014

Orient v Evropě nebo Evropa v Orientu?

Fotogalerie ZDE   

    Konstantinopol, Byzantion nebo Cařihrad – to vše jsou historické názvy tureckého města, které dnes známe pod jménem Istanbul. Istanbul je se svými téměř 14 miliony obyvatel největším evropským městem a zároveň jediným městem na světě, které leží na dvou kontinentech. Evropská a asijská část Istanbulu jsou přibližně stejně velké a jsou od sebe odděleny Bosporským průlivem, který je překlenut dvěma mosty.

     Výzvou k pětidenní říjnové návštěvě Istanbulu pro mě byla promo akce nízkonákladových tureckých aerolinek Pegasus, nabízející přímé zpáteční lety z Prahy za částku 2.202 Kč. Samotný Istanbul sice patří k nejdražším tureckým městům, na naše poměry je v něm však stále docela levně. Např. ubytování v hostelu přímo v historické čtvrti Sultanahmet, kde je soustředěna většina památek, se dá pořídit již za cenu okolo 250 Kč. Já si na internetu vybral a zarezervoval nocleh v šestilůžkové ložnici Starlet Hostelu, kde jsem za dvě noci se snídaní platil dohromady 550 Kč. Další dvě noci (první a poslední) jsem strávil ve spacáku na podlaze letiště Sabiha Gokcen a musím říci, že takhle dobře jsem se na letišti už hodně dlouho nevyspal. Bezpečnostní kontroly jsou prováděny již u vstupu do haly, takže uvnitř si už potom člověka (vyjma všudypřítomných kamer) nikdo nevšímá.

     Letiště Sabiha Gokcen se nachází na asijské straně Istanbulu a tak je doprava do evropské části města o něco delší. Nejvýhodnější a nejlevnější variantou je použití autobusu E10 nebo E11 (cena 7 TL, lístek nutno koupit v budce 20 metrů od zastávky), kterým člověk dojede za 90 minut na konečnou stanici Kadiköy. Zde přesedne na trajekt (4 TL) směřující přes Bospor do přístavu Eminönü, který se již nachází v evropské čtvrti Sultanahmet. Plavba trajektem z kontinentu na kontinent trvá půl hodiny a je sama o sobě zážitkem. Po palubách chodí personál, který hlasitým křikem: „Čajba, čajba, čajba!“ nabízí turecký národní nápoj a výhledům na pevninu dominují siluety všudypřítomných mešit.

     A právě mešity mě v Istanbulu zajímaly nejvíc. V Turecku je do nich totiž povolen vstup i nevěřícím, což je např. v Saúdské Arábii a řadě dalších zemí vyloučené. Turisté však zpravidla vstupují jiným vchodem a před započetím modliteb musí prostor opustit. Samozřejmostí je vhodné oblečení, které by mělo zakrývat nohy a paže, u žen je nutností zakrytí vlasů šátkem. Musím říci, že to zakrytí paží a vlasů v Istanbulu poměrně přísně kontrolovali, rozhodně více než jsem na jaře viděl v Palestině. Výhodou ale je, že v případě potřeby je návštěvníkovi chybějící oblečení zdarma zapůjčeno.

    Do mešit je také zakázán vstup v botách. Když jsem viděl ty nádherné měkoučké koberce, tak se tomu ani nedivím, byť skutečný náboženský význam tohoto opatření bude asi jiný. Ve většině istanbulských mešit to mají u vchodu vyřešené jednorázovými sáčky, do nichž si návštěvníci obuv uloží. Také jsou zde turistům rozdávány brožury vysvětlující učení islámu. Mají je asi v sedmi jazycích, čeština bohužel chybí. 

     Já jsem při svých procházkách Istanbulem navštívil Sulejmanovu mešitu (Süleymaniye Camii), jež má pověst jedné z nejkrásnějších v celém Turecku, Mešitu osmanského světla (Nuruosmaniye Camii), známou Modrou mešitu (Sultan Ahmed Camii), která má jako jediná šest minaretů a za své jméno vděčí 21.000 modrých dlaždiček použitých k výzdobě interiéru a také Novou mešitu (Yeni Cami), která je ale ve skutečnosti stará přes 400 let. Všechny uvedené mešity jsou nádherné, avšak jako laikovi mi připadaly hodně podobné.

     Dalším lákadlem Istanbulu jsou bezesporu bazary. Tedy alespoň ty dva nejznámější, nacházející se v historickém jádru města. Prvním z nich je Egyptský bazar (Misir Carsisi) v němž se prodává zejména koření všech možných barev, chutí a vůní, nechybí ovšem ani sušené ovoce, cukrovinky a čaje. Druhým je Velký bazar (Kapali Carsi), čítající více než 3.000 obchodů s textilem, zlatem, porcelánem a suvenýry. Značná část tohoto bazaru je zastřešena, spleť ulic a uliček je však velmi nepřehledná. Brzy jsem pochopil, že nemá smysl snažit se nezabloudit. Několikrát se mi dokonce stalo, že obchůdek k němuž jsem se chtěl později vrátit, jsem už zkrátka nenašel.

     Mezi památky, které jsem si prohlédl pouze z venku (díky přemrštěnému vstupnému a hodně dlouhým frontám) patřil Chrám Boží moudrosti (Hagia Sofia) a palác Topkapi (Topkapi Sarayi), na který navazuje příjemný a volně přístupný Gulhane park.   

     Jenom kousek od parku se nachází vlakové nádraží Sirkeci, na němž končil slavný Orient express, spojující Paříž s Istanbulem. Dnes tento legendární vlak již připomíná pouze zrekonstruovaná dobová čekárna s mosaznou tabulkou.

     Celý jeden den jsem v Istanbulu věnoval návštěvě čtvrti Galata, do které jsem se dostal po půl kilometru dlouhém Galatském mostě. Most je zajímavý tím, že je dvoupatrový. V horním patře vede silnice a chodník, který je doslova obsypán stovkami rybářů. Jejich úlovky potom končí v restauracích, nacházejících se o patro níže.

     Galata už zažila i lepší časy. Opravené a hezké domy se tu mísí s ruinami obývanými převážně přistěhovalci. Na ulicích je však většinou čisto a stejně jako v celém Istanbulu také bezpečno. Z kopcovité Galaty jsem zamířil luxusní pěší zónou Istiklal Caddesi na Taksimské náměstí (Taksim Meydani), které je centrem moderního Istanbulu. Po nedávných nepokojích a protivládních demonstracích tu už nebylo ani stopy. Jelikož Turci právě slavili státní svátek Den republiky, bylo celé náměstí velkoryse vyzdobeno všudypřítomnými červenými vlaječkami.

     Velkým zážitkem pro mě zůstane setkání s německým dobrodruhem a sportovcem Franzem Holgerem, který dojel do Istanbulu z Německa na kole. Všiml jsem si ho u Modré mešity - jeho jízdní kolo naložené 20 kg zavazadel zkrátka nešlo přehlédnout. Na kolech se přitom v Istanbulu prakticky nejezdí. Dal jsem se s ním do řeči a nestačil se divit. Málokdy totiž potkám ještě většího blázna než jsem já. Franz je na cestě již půl roku a najel přes 11.000 km. Přespává různě po lesích, výjimečně v kempu či hostelu. Vše potřebné si veze s sebou, aby byl zcela nezávislý. Prostě člověk mojí krevní skupiny! Když jsem mu řekl, že jsem z Hradce Králové, začal se smát, protože Hradcem při své cestě do Istanbulu také projížděl. Dokonce si vzpomněl, že tenkrát hrozně pršelo. Myslel jsem, že Franz je již v cíli své expedice, on mě však rychle vyvedl z omylu. Z Istanbulu bude pokračovat dále do Iránu a pokud to dobře půjde, chtěl by zkusit dojet až na Nový Zéland! Prostě borec, před nímž nezbývá než smeknout. O své cestě píše na blogu www.kozmopolit.de

     Co se jídla a pití týká, byl jsem v Istanbulu živ především z kebabu, který se dá (stejně jako preclíky či vařená kukuřice) koupit prakticky na každém rohu. Jeho cena i složení se liší, nejdražší mě přišel na 10 TL, nejlevnější na 2,5 TL. K tomu nejlevnějšímu jsem navíc zdarma dostal nápoj známý pod jménem Ayran, který se vyrábí z jogurtu, vody a špetky soli. V Turecku i dalších asijských zemích je Ayran velmi populární. Nejprve jsem ho vůbec nechtěl pít, abych si nepřivodil střevní potíže, zvědavost ale zvítězila a já musel uznat, že je to docela dobré. Chuťově bych to přirovnal k něčemu mezi jogurtem a dresinkem. Jinak jsem žízeň zaháněl především mojí oblíbenou Fantou, jejíž cena se za dvoulitrové balení pohybuje okolo 3 TL.

     Na většině turisticky exponovaných míst čtvrti Sultanahmet jsou rozmístěny toalety, nabízející zpravidla výběr mezi tzv. tureckým záchodem a tím klasickým. Toalety jsou čisté, udržované a jsou přístupné přes turniket po vhození 1 TL. Ve městě je také hodně toulavých psů, i větších plemen, ale jsou úplně v pohodě a člověka si nevšímají.

     Svůj pětidenní istanbulský pobyt hodnotím jako povedenou akci, při níž jsem viděl místa, na která bych jinde v Evropě nenarazil. Jediné co úplně nevyšlo, bylo počasí, jež mi zhatilo plánovaný lodní výlet na 20 km vzdálené Princovy ostrovy. Tak třeba příště..

    

Kolik mě to stálo (při přepočtu 1TL = 11 Kč):

  • letenka Praha – Istanbul a zpět - 2.202 Kč
  • doprava z Hradce Králové na pražské letiště a zpět - 200 Kč
  • městská doprava v Istanbulu včetně trajektů - 242 Kč
  • ubytování - 550 Kč
  • jídlo, pití, toalety - 435 Kč
  • cestovní pojištění - 60 Kč
  • CELKEM 3.689 Kč

 

Istanbul na mapě