Kypr 2025
Zimní cesta na pomezí Evropy a Asie č. 3
Den první, čtvrtek 30.1.2025
Zase letím do tepla! A tentokrát s celou rodinou a na týden. Na rozdíl od loňska se nám letenky na trase Praha – Larnaka – Praha podařilo sehnat o něco levněji, konkrétně za 1.900 Kč. Bylo to však podruhé v životě, kdy jsem se unáhlil a neodhadl správně cenovou politiku aerolinek. O pár týdnů později je totiž měl Wizzair v akci za cenu ještě o 400 Kč nižší.
Jelikož jsme tentokrát byli ve čtyřech, rozhodli jsme se dojet do Prahy autem a zaparkovat přímo na letišti. To jsem zatím nikdy neudělal, ale nyní to vycházelo ze všech variant nejlépe (i vzhledem k návratu z Kypru v nočních hodinách). Osm dní parkování vyšlo v mimosezóně na 1.090 Kč - kupováno s dvouměsíčním předstihem. Velkou výhodou je možnost storna ještě hodinu před příjezdem.
Z Terminálu 1 jsme odlétali ve 22:15 hod. Velikost příručních zavazadel tentokrát nikdo nekontroloval. Jelikož jsme si samozřejmě odmítli připlatit za sedadla vedle sebe (u Wizzu hodně drahá záležitost), očekávali jsme, že budeme za trest rozsazeni po všech částech letadla. Při cestě tam i zpět to ale dopadlo tak, že vždy tři z naší skupiny seděli téměř u sebe (přes uličku nebo o řadu za či před) a pouze jeden byl úplně jinde.
Den druhý, pátek 31.1.2025
V Larnace jsme přistáli okolo 03:00 hod. místního času (na Kypru je o hodinu víc). Letištní hala byla tentokrát plnější než loni a tak na nás nezbylo místo na lavičkách. Ke spánku jsme se proto museli uložit přímo na zem.
Probudili jsme se okolo 07:00 hod. a o hodinu později již seděli v autobuse MHD č. 425 mířícím do centra Larnaky (2,4 €). Hlavní zastávka v Larnace, z níž odjíždí zelené dálkové autobusy do ostatních měst, se nachází přímo na promenádě a má název Foinikoudes – Larnaka Marina. Hned za ní stojí hotel Sun Hall Beach, ve kterém strávíme poslední dva dny našeho pobytu.
Nyní ale míříme do 120 km vzdáleného Pafosu, který se nachází na západním pobřeží. Cesta trvá i s přestupem v Limassolu skoro 3 hodiny. My ale máme neuvěřitelné štěstí, neboť na zastávce zrovna stojí autobus jedoucí do Pafosu přímo, který jede pouze jednou denně a my jsme o něm vůbec nevěděli! Cesta je tak o hodinu rychlejší a pouze o 1 € dražší (9 €). Na těchto dálkových spojích nemají starší děti či studenti žádné slevy.
V Pafosu vystupujeme na hlavním nádraží (Karavella Bus Station), které se nachází v moderním centru města. Do historické části Pafosu (Kato Paphos), kde máme zajištěno ubytování, to je pěšky nějakých 2,5 km. Máme ale hromadu času, a tak procházku využíváme k prohlédnutí místní radnice, tří krásných kostelů (nádherný interiér nás okouzlil zejména v pravoslavném kostele Agios Theodoras Cathedral), nákupního centra Kings Avenue Mall (největší na Kypru) a volně přístupného archeologického komplexu Chryddopolitiss.
Odpoledne se potom ubytováváme v třípokojovém apartmánu Light house 65, který má ideální polohu kousek od promenády i autobusové stanice, částečný výhled na moře a je vybaven pračkou. Jedinou nevýhodou je v noci značný ruch z ulice (auta + bary a diskotéky, které jsou hned naproti). Cena za čtyři noci je 6.900 Kč.
Den třetí, sobota 1.2.2025
Z Pafosu vyrážíme na poloostrov Akamas, který leží na úplném severozápadním cípu Kypru. Zde se nachází Afroditiny lázně s botanickou zahradou, u nichž začíná zhruba osmikilometrová okružní turistická trasa po okolních kopcích, známá pod názvem Afroditin trail. Přesto, že místo je od Pafosu vzdáleno 45 km, je obsluhováno pafoskou městskou hromadnou dopravou!
Nejprve jsme se ráno museli dostat busem z našeho ubytování na nádraží Karavella, zde nastoupit na linku č. 645 do města Polis a v Polisu přestoupit na linku č. 622, která končí přímo u Afroditiných lázní. Jednotlivá jízda stojí 2 €, děti a studenti mají poloviční slevu. Při takovéto cestě s přestupy se ale vyplatí jízdenka celodenní, která stojí 6,5 € pro dospělé a 3,25 € pro děti. Kupuje se, stejně jako veškeré ostatní jízdenky na Kypru, u řidiče autobusu. A pozor, platí pouze daný kalendářní den, nikoliv 24 hodin! Řidiči přijímají pouze hotovost, přičemž bankovky nesmí mít vyšší hodnotu než 10 €. Pár řidičů bylo docela protivných, asi je ta práce moc nebaví.
Cesta k lázním nám zabrala zhruba 2 hodiny, ale stála za to. Samotné lázně nejsou nic extra, je to vlastně jenom malé jezírko obklopené pěkným parkem, který nese název Botanická zahrada. Začíná tu ale Afroditin trail, kvůli kterému jsme přijeli a ten mohu rozhodně doporučit. Cesta stoupá překrásnou přírodou do kopců nad mořem a vede nás až na vrchol hory Mounti Tis Sotiras (370 m), odkud jsou úžasné výhledy na pobřeží i okolní krajinu.
Poté okruh klesá k moři a napojuje se na polní cestu vedoucí zpět k lázním. Na tomto místě se naše výprava rozděluje. Jana s Šárkou zůstávají odpočívat u moře a já se Šimonem si trasu prodlužujeme o dalších 7 km návštěvou fotogenické Modré laguny a zátoky Manolis Bay. A rozhodně nelitujeme, i když zásoba vody nám vystačila jen taktak. Příště to chce vzít láhev navíc.
Celá trasa byla nádherná, ale musím říci, že loňský trek v Národním parku Cape Greco na druhém konci ostrova, byl ještě o trošku hezčí.
Den čtvrtý, neděle 2.2.2025
Den odpočinku, resp. den chození po historické části Pafosu. Nejprve jsme si za krásného slunečného počasí prošli členitou pobřežní promenádu s množstvím luxusních hotelů, palem a pláží. Promenáda měří od přístavní pevnosti až ke Kostelu sv. Mikuláše skoro 4 km a je to jedna z nejhezčích promenád, které jsem kdy viděl.
Poté jsme navštívili Archeologický park, nacházející se přímo u přístavu. Vstupné je 4,5 €, děti, studenti a důchodci zdarma. Problém byl, že Šimon u sebe průkazku ICIS neměl vůbec (zůstala na pokoji), Šárka si ji s sebou sice vzala, ale pro změnu ji měla propadlou. To ovšem pánovi v pokladně vůbec nevadilo a oběma bez problémů vydal volné vstupenky.
Areál je poměrně rozsáhlý a tvoří ho jak venkovní vykopávky a pozůstatky staveb, tak i zastřešené expozice s nádhernými mozaikami, pocházejícími z prvních staletí našeho letopočtu. Celý komplex je od roku 1980 zapsán na Seznamu světového dědictví UNESCO.
Den pátý, pondělí 3.2.2025
Afroditina skála (Petra tou Romiou). Místo, kde se dle pověsti zrodila bohyně Afrodita z mořské pěny. Vzdálenost od Pafosu 25 km, ale i přesto sem opět zajíždí místní MHD. A to dokonce přímá linka č. 631 začínající v přístavu, takže cesta vyjde na pouhá 2 € každým směrem.
Vzpomínám si, že když jsem byl na Kypru v roce 2019 poprvé, přišel na této lince revizor, který kontroloval řidiče, zda mu souhlasí počet cestujících s počtem vydaných jízdenek (nastupuje se pouze předními dveřmi). A přesně to samé se odehrálo i letos. Myslím, že je to z toho důvodu, že tento spoj využívají především turisté a řidič by tak mohl být v pokušení jízdenku nevydat a peníze inkasovat do vlastní kapsy. To se nám ale na Kypru nikdy nestalo.
Původně jsme u Afroditiny skály chtěli zůstat déle a podniknout i několikakilometrovou túru po okolních kopcích. Zatažená obloha a skutečnost, že přes poledne nejede po dobu čtyř hodin žádný autobus zpět, nás však přesvědčily, že 90minutová zastávka bude stačit. Během ní jsme si prošli celou zátoku, poseděli na pláži u skály a také vyšplhali na vyhlídku nad silnicí.
Odpoledne jsme v Pafosu navštívili Královské hrobky (vstupné 2,5 €, děti, studenti, důchodci zdarma). Žádní králové tu sice nikdy pohřbeni nebyli, ten název je spíš lákadlo pro turisty, ale návštěva přesto stojí za to. Kdybych se měl rozhodnout kvůli nedostatku času mezi archeoparkem a hrobkami, volil bych hrobky.
Areál se nachází na hezkém místě na břehu moře a část velkolepých hrobek pro zámožné občany Pafosu je dobře dochovaná. V létě může být problémem absence jakéhokoli stínu.
Těsně před západem slunce si ještě stíháme prohlédnout přístavní pevnost (vstupné 2,5 €, děti, studenti, důchodci zdarma), z jejíhož ochozu je lepší výhled, než jsem očekával.
Den šestý, úterý 4.2.2025
Autobusem odjíždíme do Larnaky (8 €), kde zůstaneme po zbytek pobytu. Cestou si děláme dvouhodinovou zastávku v Limassolu, který je druhým největším městem na Kypru. Procházíme se zde po upravené a velmi pěkné pobřežní promenádě a prohlížíme si také pravoslavný kostel Agios Antonios. Já potom navštěvuji místní hrad (vstupné 4,5 €), zatímco zbytek rodiny prochází obchody. Shodujeme se, že z kyperských měst se nám Limassol líbí nejméně.
Zato Larnaka je naše srdcovka. Ubytováváme se přímo na hlavní promenádě v Sun Hall Beach Hotelu, kde za 90metrový apartmán se dvěma ložnicemi a neuvěřitelným výhledem na moře platíme 3.950 Kč za dvě noci. Pro nás ideální volba, byť je pravdou, že hotel již má nejlepší léta za sebou. Nábytek je omšelý a v kuchyni je cítit odpad.
Den sedmý, středa 5.2.2025
Jediný den, kdy jsme na Kypru zmokli. Ráno odjíždíme ze zastávky, která je přímo u hotelu, do hlavního města Nikósie (4 €). Ta je od války v roce 1974, stejně jako celý ostrov, rozdělena hraniční demilitarizovanou zónou na řeckou a tureckou část. Zóna je v některých místech široká pouze pár metrů, jinde zase několik kilometrů.
Už víme, že v Nikósii je nejlepší vystoupit až na hlavním autobusovém nádraží na Solomou Square, které se nachází přímo v historické části a navíc nedaleko hraničního přechodu do turecké části ostrova.
Jelikož začíná pršet a přeháňka má trvat zhruba hodinu, rozhodujeme se schovat v Kyperském národním muzeu (Muzeum of Cyprus), které je vzdáleno pouze několik stovek metrů. Muzeum je luxusní a obsahuje řadu velmi cenných historických předmětů. Vůbec nechápeme, proč je zdarma. V západní Evropě by návštěva takového muzea vyšla na desítky eur.
Trochu se vyčasilo, a tak míříme nejkratší cestou k hraničnímu přechodu v ulici Ledras. Tento přechod je určen pouze pro pěší a ani tentokrát se zde netvoří žádné fronty. Po kontrole pasů jak na řecké, tak na turecké straně vstupujeme do Severokyperské turecké republiky, která sice není mezinárodně uznaná, nicméně reálně existuje. Platí se zde samozřejmě tureckými lirami, ale kvůli krátké návštěvě není potřeba peníze vyměňovat. Na většině míst lze zaplatit i eurem.
Od hranice míříme k mešitě Selimiye, která je přestavěná z původní křesťanské katedrály. Stejně jako loni je však obehnána lešením a pro návštěvníky uzavřena. Velký krytý bazar Bandabuliya v sousedství však funguje, a tak zde obdivujeme množství nabízeného pestrobarevného ovoce a zeleniny. Kousek odtud ve stánku kupujeme zaručeně originální ponožky zn. Nike, pár za 1 €.
Minout samozřejmě nemůžeme ani bývalý zájezdní hostinec ze 16. století Büyük Han, na jehož nádvoří se nachází mešita a množství obchodů. Jenom kousek od něj stojí jeho mladší a menší kopie Kumarcilar Han, kterou jsme před rokem úplně přehlédli.
Letos věnujeme v této části Nikósie mnohem více času toulkám v postranních neupravených uličkách v těsné blízkosti hraniční linie. Sem moc turistů nezavítá a podle toho to také vypadá: špína, polorozpadlé domy, ploty, ostnaté dráty, cedule zakazující fotografování.. Na některých budovách jsou stále viditelné stopy po střelách. Celé to působí až strašidelně a po setmění musí být efekt ještě výraznější.
Došli jsme až k parku Yigitler Burcu, kde nás zpoza plotu vylekala přítomnost vojáka mezinárodních sil v plné polní, který z dálky nebyl vůbec vidět. Přímo v parku se nachází dětské hřiště, přičemž hraniční plot s ostnatým drátem a strážními věžemi vede pouhých několik metrů od prolézaček. Bizarní scenérie!
Po projití hraničním přechodem zpět do řecké části Nikósie jsme navštívili věž Shacolas, v jejímž jedenáctém patře je malé muzeum (vstupné 2,5 €) s krásným výhledem na celou metropoli. Kdo chce výhled zadarmo, může sjet výtahem do patra devátého, kde se nacházejí toalety. I odtud je pěkný výhled, zejména na řeckou stranu města. Ta turecká je vidět pouze malým okénkem přímo z toalet.
Potom už jsme stihli jenom návštěvu městského parku (Nicosia Municipal Gardens) a počínající déšť nás zahnal na autobusové nádraží, odkud jsme se prvním spojem vydali zpět do Larnaky.
Již při odjezdu z nádraží byla všechna sedadla obsazena, a tak jsem byl zvědav, zda na dalších zastávkách ve městě řidič nabere i cestující na stání. Nenabral nikoho a těm, kteří chtěli přistoupit, sdělil, že musí počkat na další spoj. Ani u něj ale nemají jistotu, že se do něj vejdou. Takže docela problém pro lidi spěchající na letiště.
Den osmý, čtvrtek 6.2.2025
Po včerejším vydatném dešti dnes není v Larnace ani památky a sluníčko už od rána svítí ostošest. Dnes večer bohužel odlétáme. Check-out v hotelu ale máme až v poledne, což nám poskytuje dostatek času k opalování na velmi prostorném balkóně.
Poté se přesunujeme ke Kostelu sv. Lazara (Agios Lazaros Church), který je však mezi 12 – 14 hod. zavřený. Já s dětmi tedy jdeme do nedaleké pevnosti (vstupné 2,5 €), zatímco Jana navštěvuje nějakou keramickou dílnu (a mám podezření, že i spoustu obchodů se suvenýry).
Po otevření kostela si prohlížíme jeho interiér včetně hrobky, která je umístěna v kryptě pod podlahou.
Následuje už jenom cesta na letiště a odlet domů.
Na Kypru jsme strávili parádní týden, během kterého jsme si užili procházky, památky, přírodu, ale zejména nádherné slunečné počasí, které nám doma v tomto ročním období tolik chybí. Kypr je pro mě zkrátka ideální zimní destinace (v létě bych sem naopak kvůli ohromnému horku a masám lidí nechtěl ani zadarmo). Takže pokud Wizzair nezruší přímou leteckou linku z Prahy, je pravděpodobné, že jsem tu rozhodně nebyl naposled..