Lombardie 2009
Na skok do italských měst Miláno a Bergamo
Zvuk budíku je neúprosný. Je úterý 21.4.2009, padesát minut po půlnoci. Za necelých šest hodin již budu sedět v letadle směřujícím z Prahy na mezinárodní letiště Orio al Serio u italského města Bergamo. Nejprve se ale musím dostat autem do Pardubic, odtud vlakem na Hlavní nádraží v Praze a poté nočními linkami až na ruzyňské letiště...
V Itálii přístávám po osmé hodině ranní. Je pod mrakem, ale neprší. Na letišti kupuji lístek na autobus do 50 km vzdáleného Milána. Autobusové spojení zajišťují dvě konkurenční firmy: Orio Shuttle a Autostradale. U prvně jmenované vychází zpáteční jízdenka na 14 euro. Autostradale je dražší, stejný lístek stojí téměř 16 euro, ale zase dávají ke dvěma zakoupeným třetí zdarma. Autobusy obou firem jezdí každých 30 minut. Cesta na milánské centrální nádraží (Stazione Centrale) trvá přibližně hodinu.
Hlavní turistický cíl, milánská katedrála, je od nádraží poměrně vzdálen a tak se musím opakovaně ptát na cestu. Metrem to jsou asi tři nebo čtyři stanice, já jdu ale pěšky. Není kam spěchat, na prohlídku Milána mám celý den. Cestou míjím jednu z nejznámějších operních budov světa, proslulou La Scalu. Z venku však není celkem ničím výjimečná.
Podstatně zajímavější je průchod s názvem Galleria Vittorio Emanuele II, který spojuje náměstí Piazza della Scala s náměstím Piazza del Duomo. Jedná se o obrovskou stavbu ve tvaru kříže, navrženou v roce 1865 Giuseppem Mengonim, který se zabil pádem ze střechy jen několik dní před slavnostním otevřením. Uprostřed průchodu se na zemi nachází mozaika, na které je mimo dalších symbolů vyobrazen i býk. Traduje se, že kdo se postaví na jeho varlata, bude mít štěstí.
Po východu z galerie se mi otevírá úchvatný pohled na milánský dóm. Jedná se o největší gotickou katedrálu na světě. Její stavba byla zahájena již v roce 1386, dokončena však byla až o pět století později. Vstup do katedrály je zdarma. Všechny vchody jsou hlídány policisty a vojáky, kteří provádí kontroly osob a vnášených zavazadel. V mém případě je však prohlídka pouze letmá, policistka nahlíží do batohu a ukazuje, že mohu dál. Interiér chrámu je hodně tmavý, úzká zabarvená okna dovnitř mnoho světla nepropouští. V katedrále je uložen hřebík z Kristova kříže a také se zde nachází hrozivá socha sv. Bartoloměje staženého z kůže. Po zapálení svíčky chrám opouštím a začínám hledat vstup na střechu. Na tu se dá dostat výtahem za 8 euro, nebo pěšky za 5 euro. Chůze po střeše je skutečným zážitkem. Z blízka zde můžete obdivovat desítky soch a věžiček a mimo to je odtud také krásný výhled na město a za hezkého počasí dokonce až na Alpy.
Moje prohlídka města poté pokračuje k hradu Castello Sforzesco a do přilehlého parku. Vstup je zdarma, ono tady toho také není příliš k vidění. Zlepšuje se však počasí, obloha začíná měnit barvu z šedé na modrou. Poté se přesouvám ke kostelu Santa Maria delle Grazie, který se pyšní slavnou nástěnnou malbou od Leonarda da Vinci - Poslední večeře Páně. Odtud se po chvíli bloudění dostávám k fotogenickému kostelu z červených cihel - Sant´ Ambrogio. Potom se ještě chvíli procházím vyhlášenou nákupní čtvrtí s jedněmi z nejdražších obchodů v Evropě a k večeru pomalu mířím zpět na centrální nádraží a poté na letiště.
Jelikož neprší, rozhoduji se přespat na louce nedaleko letištní budovy a dálničního přivaděče. Karimatku mám, spacák se mi ale na jednu noc tahat nechtělo a tak na sebe alespoň navlékám veškeré oblečení. Z celodenního trmácení po Miláně jsem unaven, navíc mám spánkový deficit z předešlé noci a tak se velmi rychle propadám do říše snů. Okolo půlnoci se ale budím zimou. Z lékárničky vytahuji hliníkovou záchranářskou termofólii, kterou se přikrývám. Protože jsem šikovný, podařilo se mi fólii při rozbalování natrhnout, takže brzy z ní mám fólie dvě. To ale zjišťuji až po další půlhodině, když se mi zdá, že zima je čím dál větší. Vzdávám to a smiřuji se s nocí strávenou vsedě na letištní sedačce. Po příchodu do odbavovací haly jsem však mile překvapen, neboť na zemi vidím spoustu lidí ve spacích pytlích. Rozprostírám tedy karimatku, batoh dávám pod hlavu a během chvilky nevím o světě. Okolo třetí hodiny ranní nás budí bezpečnostní služba, s tím, že se máme přesunout do druhé části haly, neboť zde se bude uklízet.
Druhý den je již od rána evidentní, že bude hezky. Obloha je jako vymetená. Těch několik hodin spánku přišlo vhod a já se již těším na prohlídku stodvacetitisícového Bergama. Město se skládá ze dvou odlišných částí. Bergamo Bassa je dolní, modernější část a nad ní se na kopci nachází historické Bergamo Alta. Bergamo je od letiště vzdáleno jenom několik kilometrů, pěšky se ale jít nedá, protože není kudy. Spojení s letištěm zajišťují autobusy, jednotlivá jízdenka stojí 1.70 euro. Mnohem výhodnější je však celodenní, za kterou zaplatíte pouze 3,50 euro a navíc platí i na pozemní lanovku vedoucí na Bergamo Alta.
Prohlídku Bergamo Alta zahajuji v Archeologickém muzeu a poté se přesouvám o několik metrů vedle do Muzea přírodní historie. Do obou institucí je vstup zdarma. Zejména expozice Muzea přírodní historie je velmi zajímavá a rozsáhlá. Nechybí v ní množství vycpaných zvířat, kostry dinosaurů apod. Však se zde také střídá jeden školní zájezd za druhým…
Od muzeí pokračuji úzkými uličkami na náměstí Piazza Vecchia, které Stendhal označil za nejkrásnější místo na světě. Hned vedle se nachází náměstí Piazza Duomo, kde si prohlížím kapli Cappella Colleoni a velmi přezdobenou baziliku Santa Maria Maggiore. Následně se kochám výhledem z hradeb na Bergamo Bassa a podnikám jízdu pozemní lanovkou dolů pod hradby a zase zpět.
Poté scházím z Bergamo Alta dolů a procházkou jdu po hlavní tepně až na autobusové nádraží. Odtud se vracím na letiště. Protože mám ještě několik hodin času, rozhoduji se pro návštěvu obřího nákupního centra, které se nachází hned naproti letištní budově. Jedná se o několikapodlažní moderní objekt, v němž jsou umístěny desítky obchodů a restaurací. V rámci akčních slev zde seženete např. značkové oblečení levněji, než-li u nás. Půllitrová láhev vody, za kterou jsem v centru Milána platil 1,80 euro a v centru Bergama 1 euro, zde vychází na 14 centů. Z bergamského letiště Orio al Serio odlétám domů okolo 21.00 hod.
Na závěr pár postřehů z cesty:
- Zpáteční letenka od společnosti SkyEurope, zakoupená s půlročním předstihem, mě vyšla na částku 650 Kč včetně všech poplatků.
- Miláno je nepříliš pěkné, zato však rušné město. Pro pěší turisty je dost nepřehledné na orientaci. V podstatě jediné, co zde skutečně stojí za vidění, je katedrála.
- Ve městě žije hodně černochů. Ti se živí především pouličním prodejem různých cetek, které nabízejí na ulicích a jsou přitom dost neodbytní. Doporučuji nedávat se s nimi vůbec do řeči.
- Miláno je centrem módy a obchodu a jedním z nejbohatších italských měst. Tomu bohužel odpovídají i ceny. Za čtvrt litru Coca-Coly jsem v restauraci Mc Donald´s platil 1.50 euro, za malé hranolky 2.20 euro.
- Bergamo je naproti tomu podstatně přívětivější a klidnější. Ve městě je mnohem více zeleně a v okolí jsou vidět hory. Také ceny jsou o něco nižší.
- Letiště Orio al Serio nesnese srovnání ani s Ruzyní, ani s Athénami. Je mnohem menší, a také trochu špinavější (žádná katastrofa to ale není). Navíc nemá tubusy, kterými by se cestující dostali přímo na palubu letadla a tak jsou dopravováni po letištní ploše autobusem.
- Vzhledem k tomu, že Lombardie leží na severu Itálie, očekával jsem u místních obyvatel větší znalost německého jazyka.
- Dvoudenní výlet byl akorát, delší dobu bych zejména v Miláně strávit nechtěl.