Polsko 2010

Poznáváme zemi našich severních sousedů

Fotogalerie ZDE     

Když slyším slovo Polsko, automaticky se mi jako první vybaví levná příhraniční tržnice a nekvalitní čokoláda. Tak tomu bylo až do začátku září letošního roku, kdy jsem s manželkou podnikl třídenní výlet po památkách a zajímavostech Krakowska. Od té doby vím, že i když Polsko asi nikdy nebude vyhlášenou turistickou destinací, rozhodně má co nabídnout.

Na cestu jsme vyrazili naším Fordem Mondeo brzy ráno, neboť jsme si ještě museli udělat zastávku u dědy a babičky, kterým jsme svěřili naše potomky. Bylo to poprvé, kdy měli spát dvě noci mimo domov a tak jsme z toho měli trochu obavu. Je to také hlavní důvod, proč náš výlet nemohl být delší. Mít den či dva navíc, nemělo by to chybu! Na druhou stranu jsme toho ale viděli poměrně dost, neboť cestování bez dětí je mnohem jednodušší a rychlejší.

Plánovač tras na stránkách seznam.cz nám jako nejvýhodnější zvolil cestu přes Náchod a Klodzko, s tím, že se u města Opole napojíme na dálnici vedoucí až do Krakova (mýtné 8 zlotých). Jízda měla trvat necelých pět hodin. Konkurenční programy však stejnou trasu spočítaly až o dvě hodiny delší. Dnes již víme, že měly pravdu.

Jelikož jsme lehce "rozmazlení" ze silnic západoevropských států, byla pro nás kvalita cest v Polsku opravdovým šokem. Jízda se chvílemi měnila ve slalom mezi množstvím děr a co chvíli byla přerušena dlouhým čekáním v kolonách. Na silnicích bylo navíc neuvěřitelné množství uzavírek a objížděk. K pohodové cestě nepřispělo ani chování polských řidičů, které pokládám za ještě větší prasata, než ty české. Zejména na dálnicích je třeba dávat pozor při jízdě v levém pruhu. Kamioňáci jsou totiž bezohlední a v momentě kdy se je chystáte předjet, namíří si to (nejlépe bez blinkru) přímo před vás. Několikrát jsem se tedy musel doslova postavit na brzdový pedál a pomalu jsme se již viděli s hlavou v airbagu.

Vzhledem k tomu, že odpoledne a večer mělo být deštivo (a také bylo), rozhodli jsme se upravit náš program a zařadit do něho prohlídku koncentračních táborů v Osvětimi a Březince. Tyto tábory jsou od sebe vzdáleny asi 3 kilometry a jejich německé názvy, které jsou uvedeny i na příjezdových směrovkách, zní Auschwitz a Birkenau. Vstup do obou je zdarma, pouze do Auschwitzu se v letní sezóně platí vstupné mezi 10.00 - 15.00 hod. My jsme dorazili těsně po patnácté, takže jediným výdajem bylo 8 zlotých za parkoviště (u Birkenau je parkoviště zdarma).

Tábor v Osvětimi je tvořen převážně cihlovými domy a vchází se do něj známou bránou s nápisem "Arbeit macht frei". Tento nápis vyráběli přímo vězni, přičemž písmeno "B" je umístěno obráceně. Dodnes se neví, zda to byla obyčejná chyba nebo jakýsi akt odboje. Tábor původně neměl sloužit jako vyhlazovací. Důvodem jeho založení byla potřeba umístění velkého množství vězňů, zejména Poláků. Kapacita tábora byla nejdříve 10 000 osob, později však byla navýšena až na trojnásobek. V jednotlivých budovách jsou dnes umístěny expozice, ve kterých si kromě dobových fotografií můžete prohlédnout i tuny lidských vlasů, bot, brýlí, protéz... Prohlídka tábora byla (i díky deštivému počasí) velmi působivá.

Tábor v Březince je o mnoho větší. Jeho kapacita byla 100 000 vězňů. Železnice, po které přijížděly transporty smrti, končí kousek za vstupní bránou. Na rozdíl od Osvětimi se jednalo již od počátku o tábor čistě vyhlazovací. Nacházely se zde celkem čtyři plynové komory s krematorii, ve kterých bylo možno zavraždit až 10.000 lidí denně! Většina krematorií však byla ještě před osvobozením tábora zničena. Jedno zapálili při povstání v říjnu 1944 členové tzv. Sonderkommanda (vězni židovského původu určení pro práci v plynových komorách a na likvidaci mrtvol), další dvě byla zničena o měsíc později na rozkaz příslušníků SS, kteří se snažili zahladit důkazy o masovém vraždění.

Teď už ale rychle k něčemu příjemnějšímu! Třeba do solných dolů ve městě Vělička (Kopalnia soli Wieliczka), které jsou zapsány na seznamu památek UNESCO. Stihli jsme poslední prohlídku, která začíná v 19.30 hod. Vstupné činí (na polské poměry astronomických) 50 zlotých, ale určitě stojí za to. Ve skupině nás bylo pouze osm, takže jsme měli téměř individuální přístup. Z výkladu v polštině jsme rozuměli zhruba třetinu. I tak jsme se ale dozvěděli, že se jedná o jeden z nejstarších solných dolů na světě a že celková délka chodeb činí 300 kilometrů. Návštěvníci si během dvou hodin prohlédnou pouhou setinu. Do hloubky 130 metrů pod zemí je nutné sejít po svých, nahoru se jede miniaturním výtahem. Na prohlídkové trase uvidíte sochy historických postav vytesané ze soli, podzemní jezera a také expozice přibližující historii těžby. Zlatým hřebem programu je prohlídka podzemního kostela, který je kompletně zhotoven ze soli. Působivé nasvícení a doprovod hudby tady vytváří skutečně ojedinělou kulisu.

Přespali jsme v autě přímo na parkovišti u dolu. Anatomicky tvarované sedačky našeho Mondea jsou sice výborné při jízdě, ale podstatně hůře se v nich leží. V tomto ohledu byl Favorit zlatý. Ráno konečně přestalo pršet a my se vypravili na prohlídku údajně nejkrásnějšího města Polska - Krakova. Velkou chybou bylo, že jsme se chtěli dostat až do centra autem. Kdybychom ho nechali na okraji a nastoupili do první tramvaje, udělali bychom lépe. Dopravní značení totiž bylo zcela nedostatečné a téměř celé město (již od periférie) byla jedna velká kolona. Nakonec se nám asi po hodině podařilo zaparkovat na břehu řeky Wisly, aniž bychom tušili, kde se přesně nacházíme. Měli jsme však štěstí. Královský hrad Wawel (Zamek Królewski na Wawelu) a historický střed města, byly vzdáleny jenom něco přes kilometr. Moc rádi jsme to došli pěšky! Na hradě jsme si prohlédli pouze exteriéry a část katedrály kam je vstup zdarma a poté pokračovali na krakovské centrální náměstí s názvem Rynek Glówny. Zde jsme za 7 zlotých vylezli na vrchol radniční věže, ze které je pěkný výhled do okolí. Škoda jenom, že venkovní ochoz není přístupný a tak je možno fotit pouze přes nepříliš čisté sklo. Poté jsme se posilnili v místním McDonaldu a vydali se zpět k vozidlu. Shodli jsme se na tom, že Krakow sice není vyloženě ošklivé město, ale čekali jsme od něj určitě víc. Že bychom se tam chtěli ještě někdy podívat, tak to rozhodně ne. A jeho srovnávání s Prahou je holý nesmysl!

To jsme ale ještě nevěděli, že nás Krakov nebude chtít pustit pryč. Bylo okolo poledne a tak jsme si mysleli, že dopravní špička je za námi. Chyba lávky! V Krakově mají dopravní špičku zřejmě pořád. Milión uzavírek, milión kolon, až nám z toho málem došel benzín. Abych to zkrátil - trvalo nám dvě hodiny, než jsme se z města dostali ven!

Jelikož jsme se potřebovali trochu uklidnit, zamířili jsme na sever, do oblasti Krakovsko - Čenstochovské jury. Je zde krásná, mírně zvlněná krajina s množstvím skal, hradů a zámků. A také se zde nachází největší poušť v Evropě!

Jako první jsme navštívili Ojcovský národní park (Ojcowski Park Narodowy) se zámkem Pieskowa Skala. V okolí zámku jsme si udělali malou procházku a pokračovali dále směrem k Bledovské poušti (Pustynia Bledowska). Cestou jsme si ještě prohlédli dřevěný kostel ve vesnici Ivanovice a poměrně velký kostel v obci Suloszowá. Najít ovšem v Polsku poušť - to není jen tak! Stačilo přehlédnout jednu malou hnědou směrovku a už jsme byli ztraceni. Pomohli až místní obyvatelé, z nichž jeden byl tak hodný, že nás přímo k ní dovedl. A stálo to za to! Z mírného návrší jsme měli celou poušť jako na dlani.

Po krátké procházce a vysypání asi tuny písku z bot jsme se rozhodli, že tu přespíme. Místo bylo pro náš záměr zcela ideální. Byli jsme tu téměř sami a nebylo sem odnikud vidět. Nejbližší vesnice ležela ve vzdálenosti několika kilometrů. Již za šera jsme zacouvali s Mondeem do blízkého lesíku na okraji pouště a postavili stan. V noci opět pršelo.

Ráno nás vyjma slunečních paprsků probudili i hlasy polských houbařů. Po snídani jsme se rozjeli ke zřícenině hradu Ogrodzieniec, která se nachází ve stejnojmenné obci. Jedná se o jeden z nejhezčích hradů, který jsme kdy viděli. Vstupné stojí 5 zlotých, návštěva některých expozic se ale platí zvlášť (např. mučírna 1,5 zlotých). Z hradní věže je pěkný výhled do okolí. Přímo pod hradem se nachází venkovní výstava zmenšených modelů všech hradů a zámků, které se v oblasti Krakovsko - Čenstochovské jury nacházejí. Vstupné je 10 zlotých.

Poslední zastávkou na naší cestě po Polsku byl nedaleký dřevěný hrad s názvem Góra Birów. Jedná se spíše jen o opevnění s několika budovami a věžemi. Jelikož se zde vyjma nás nacházeli už jenom dva další návštěvníci, měli jsme za 4 zloté na osobu téměř individuální výklad.

A jelikož již bylo poledne, nezbylo nám, než se vydat na cestu domů. Prohlídku dvousettisícové Čenstochové a hradu Olsztyn bychom již nestihli. Tak snad někdy příště..

Mapa navštívených míst