Polsko 2022
Perly Baltského moře a něco navíc
Na letošní tradiční prázdninovou dovolenou jsme s Alešem a všemi dětmi vyrazili již večer 30.6.2022. Byla to moje jubilejní padesátá expedice. Naším cílem bylo během deseti dní projet celé polské pobřeží od Štětína až po Gdaňsk.
První noc jsme jako obvykle přespali v autě, zázemí nám poskytlo dálniční parkoviště kousek před Štětínem. Po snídani jsme zajeli do centra města a dopoledne věnovali jeho prohlídce. Štětín není z pohledu turisty kdovíjaká senzace, ale pár pěkných míst se tu najde. Jedním z nich je monumentální katedrála sv. Jakuba, která je i na polské poměry skutečně obrovská. Dalším je Zámek pomořanských knížat, jehož historie sahá až do 15. století. Obě tyto památky se nachází kousek od sebe a v obou si můžete Štětín prohlédnout z ptačí perspektivy. My jsme tak učinili ze zámecké věže (vstupné za 2 dospělé a 4 děti je 44 PLN). Ze zámku se dá pohodlně dojít i do přístavu, kde ale zrovna probíhala nějaká pouť, takže tam bylo víc kolotočů než lodí.
Na počasí jsme měli jako obvykle štěstí a tak jsme ve třicetistupňovém horku Štětín rádi opustili a zamířili do lázeňského městečka Mezizdroje, kde jsme se na dvě noci ubytovali v kempu (330 PLN za všechny na dvě noci, nelze platit kartou). Odpoledne se však přihnala bouřka a tak jsme místo na pláž vyrazili do několik kilometrů vzdáleného vojenského muzea Bunkier V3 (vstupné 46 PLN za všechny). Celé muzeum je však tvořeno v podstatě jedinou místností o velikosti garáže, což nás trochu zklamalo.
Další den byl ve znamení výletu do Svinoústí, což je čtyřicetitisícové město ležící v nejseverozápadnějším cípu země, přímo na hranici s Německem. Z polské strany se do něj dá dostat pouze trajektem, který je však zcela zdarma. Plavba trvá asi 10 minut. Z přístavu se vydáváme pěšky podél zálivu až k fotogenickému větrnému mlýnu, který se nachází na konci hráze obklopené ze všech stran mořem. Poté odpočíváme na krásné písečné pláži, kde děti nachází spoustu barevných mušlí. Na zpáteční cestě k přístavu navštěvujeme rozlehlý areál vojenské pevnosti Fort Zachodni (vstupné 88 PLN za všechny). Návštěva této pevnosti rozhodně stojí za to a je třeba si na ni vyčlenit alespoň dvě hodiny.
Po návratu do kempu se převlékáme do plavek a odcházíme na nedalekou pláž, jíž dominuje 400 metrů dlouhé molo a také pěkná pobřežní promenáda. Je opět krásně, takže lidí je tu hodně, ale volného místa naštěstí také.
Další den odjíždíme 250 km východně do Sloviňského národního parku, který se nachází přímo na pobřeží Baltu. Jedná se o ukázkovou past na turisty. Nejprve tady člověk zaplatí za parkoviště, poté za vstup do parku a poté ještě zvlášť za elektrobus, který ho odveze asi sedm kilometrů k písečným dunám. Pokud by vás napadlo, že si tedy v parku raději půjčíte jízdní kolo, neušetříte. Kromě půjčovného totiž budete muset uhradit ještě další poplatek a to za odstavení kola před vstupem na duny, což ale zjistíte teprve až tam přijedete. I přes to všechno musím napsat, že návštěva za ty peníze stojí a duny nám doslova vyrazily dech. Byly mnohem rozlehlejší než jsme čekali. Člověk si v nich připadá jako na poušti. Duny jsou pohyblivé a za jediný rok se přesunou o 3,5 – 10 metrů. Na konci cesty je pěkná pláž, téměř prázdná. Aleš během našeho pobytu v parku stihl i rychlou návštěvu vojenského raketového muzea.
Z parku jsme odjeli do Sopot, kde jsme se pozdě večer ubytovali v totálně přeplněném kempu v centru města, který se navíc nachází přímo u rušné silnice. Byl to sice náš nejhorší kemp, ale zato bezkonkurenčně nejdražší (415 PLN za všechny na dvě noci). Nejmladší Kamila odmítla spát ve stanu a tak ji necháváme přenocovat na podlaze v autě.
Po snídani vyrážíme na tramvaj, kterou jedeme do sousedního Gdaňsku. Historické centrum města je absolutní pecka! Tvoří ho desítky nádherně zrekonstruovaných měšťanských domů, jejichž štíty zdobí erby. Nutno vidět na vlastní oči! Kromě toho navštěvujeme i nákladní loď Soldek, kterou si můžeme projít od můstku až po strojovnu (vstupné 45 PLN za všechny) a poté ještě na protějším břehu interaktivní Mořské muzeum pro děti (vstupné také 45 PLN za všechny – je to spíš taková herna). Odpoledne přichází silná bouřka, kvůli níž je uzavřena radniční věž, ze které jsme si chtěli město prohlédnout z výšky.
Navečer už je zase hezky a tak jdeme v Sopotech na pláž, která se nachází přímo u kempu. Šimon se tady nechává celý zahrabat do písku.
Další den dopoledne je na programu prohlídka Gdyně. Máme před sebou dlouhý přejezd na poloostrov Hel a tak bohužel nestíháme historické centrum, které na fotografiích z internetu vypadá moc hezky a soustředíme se pouze na přístav. Máme štěstí, protože tady právě námořníci z vojenské lodi Blyskawica nacvičují slavnostní pochod. Poté jdeme na prohlídku obrovské plachetnice Dar Pomorza, postavené v roce 1909 v Hamburku. V roce 1937 se stala první polskou lodí, která obeplula slavný mys Horn.
Z Gdyně míříme na Helskou kosu, která vznikla postupným spojením několika ostrůvků při pobřeží Gdaňského zálivu v Baltském moři. Poloostrov je v nejužším místě široký pouhých 150 metrů, v nejširším - u městečka Hel - 3 kilometry. S pevninou je Helská kosa spojena silnicí i železnicí. Má strategický význam z vojenského hlediska, neboť poskytuje dobrou ochranu trojměstí Gdyně – Sopoty – Gdaňsk. Při obsazování Polska v roce 1939 byla bitva o Hel jednou z nejdelších. Dobití Helu Němcům trvalo celý měsíc.
Po ubytování v kempu v Helu (355 PLN za všechny na dvě noci) jdeme na pláž, kde jsme až do večera. Celý další den věnujeme prozkoumávání poloostrova, na kterém se nachází desítky vojenských muzeí. Ta vznikla prakticky z každého většího dochovaného bunkru či palebného stanoviště. Na druhý pokus (poprvé měli zavřeno z důvodu montáže klimatizace) se nám daří vystoupat také na vrchol majáku, odkud se člověk může přesvědčit, že je opravdu na uzoučkém poloostrově. Vynechat jsme samozřejmě nemohli ani prohlídku centra města a přístavu. Poloostrov Hel má svoji jedinečnou atmosféru a kouzlo, které z mého pohledu kazí snad jenom množství turistů a zejména stánků se vším možným. Předpokládám, že mimo hlavní sezónu tady bude podstatně klidněji.
Dva dny na Helu utekly jako voda a my před sebou máme několikahodinový přejezd k Mazurským jezerům u města Olštýn. V polovině cesty děláme přestávku u hradu Malbork, který je zapsán na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Hrad je skutečně obrovský, údajně se jedná o největší gotickou stavbu na světě a zároveň největší stavbu světa postavenou z cihel. Hrad jsme si nakonec prohlédli jenom z venku, neboť u pokladen byla obrovská fronta, prohlídka interiéru trvá přes tři hodiny (děti by to asi nebavilo) a audioprůvodce nemají v češtině.
Po příjezdu k městu Olštýn jsme odbočili přímo k jednomu z Mazurských jezer, na jehož břehu leží Agrokemping Olštýn (jenom 200 PLN za všechny na dvě noci). Je to odlehlé místo několik kilometrů od města, ale nám se tu líbilo. Není možnost zde nic nakoupit. Nachází se tu pouze statek, toalety, ohniště a mnoho pěkných stanových míst přímo u vody. Kromě nás tu bylo jenom pár dalších hostů.
Následující den máme na programu to, na co se Aleš těší nejvíc – prohlídku Hitlerova Vlčího doupěte u města Ketrzyn. Vlčí doupě (vstupné 110 PLN za všechny) je důmyslný lesní areál plný obrovských betonových bunkrů, který si Hitler vybudoval jako své velitelské stanoviště. Během války zde strávil přes 800 dní a právě tady jako zázrakem přežil bombový atentát, který je známý pod názvem Operace Valkýra. Součástí areálu je i muzeum a také moderní návštěvnické centrum s kinosálem. Všechny významné budovy (či jejich torza) jsou přehledně označeny panely s podrobnými informacemi ve čtyřech světových jazycích. Pokud se alespoň trochu zajímáte o historii nebo vojenství, Hitlerovo Vlčí doupě si při návštěvě severu Polska rozhodně nenechte ujít.
Jenom několik kilometrů od areálu se přímo u hlavní silnice nachází soukromé muzeum vojenské techniky pod širým nebem a hned vedle také malá zoologická zahrada. Tu chceme navštívit, ale bohužel tady nejde platit kartou. Hotovost už skoro žádnou nemáme. Po spočítání všech peněz zjišťujeme, že nám to stačí na tři vstupenky, které vyhrává Aleš a nejmladší holky. Prohlídka ZOO jim netrvá déle než hodinu.
Po přespání v kempu nás čekal poslední den dovolené, který jsme strávili celodenní cestou domů. Na severu Polska jsme byli všichni poprvé v životě a rozhodně jsme neodjížděli zklamaní. Za sebe mohu říct, že to tam bylo hezčí než jsem očekával. Takže: Do zobaczenia kiedyś, Polski.. (Zase někdy na viděnou, Polsko..)