Rakousko 2007
Nejkrásnější jezera ze sedla bicyklu
Tentokrát jsem se do mé nejoblíbenější země vydal se svými kamarády: Daliborem, Šárkou, Marcelem a Káťou. Akci jsme uskutečnili ve dnech 4.-7. srpna 2007. K přepravě jsme použili Daliborovo sedmimístné vozidlo Renault, které mělo vzadu přiděláno držák na jízdní kola a na střeše box na zavazadla.
Cesta proběhla bez problémů a my se po 8 hodinách jízdy ubytovali v kempu v obci Gössl na břehu jezera Grundlsee. Jedná se o nádherné, 6 kilometrů dlouhé jezero, obklopené horami. Nachází se ve spolkové zemi Štýrsko, nedaleko hranic se Salzburskem a Horními Rakousy. V kempu nás uvítala ochotná majitelka, která nám ukázala volné místo pro náš ruský stan značky „STABUR“, jehož výroba se datuje do poválečných let minulého století. I započali jsme hned se stavbou, kterou jsme měli díky vynalézavosti sovětských konstruktérů hotovu během několika málo hodin. Samotné stavění stanu bylo podívanou tak velkolepou, že se na ní sbíhali lidé ze širokého okolí...
Když byl po vysilující dřině stan konečně vztyčen, ukotven a pro jistotu opatřen igelitovou plachtou, zjistili jsme, že se nacházíme v jiném kempu, než do kterého jsme poslali rezervaci. Nebyla to ovšem naše chyba, neboť se jednalo o tzv. „soukempí“, kdy jeden kemp nebyl jeden, ale byly vlastně dva. Každý z nich měl ovšem jiného majitele a demarkační linie byla nezřetelná. O stěhování našeho stanu nemohla být řeč a tak nám nezbylo, než zůstat. Ceny však byly v obou kempech srovnatelné a navíc jsme to měli blíže k vodě. Za tři noci pro pět lidí, cirkusové šapitó a auto, jsme platili celkem 104 euro.
Po vybalení společných zásob jídla, které v týdnu nakoupila Šárka s Káťou jsem pochopil, proč jsme cestou málem brousili podvozkem o silnici. Jídla bylo tolik, že by se u nás ty čtyři dny mohli stravovat všichni lidé z kempu i přilehlých vesnic. Zdálo se mi sice trochu nelogické, vyvážet potravinovou pomoc do vyspělého Rakouska, ale nakonec proč ne…
Druhý den po snídani jsme nasedli na kola a za krásného počasí, které nám vydrželo po celý pobyt, vyrazili na výlet do 25 kilometrů vzdáleného Hallstattu. Cesta i okolní krajina se nám líbily, jenom nás trochu znervózňovalo, že jedeme pořád z kopce. I když si to člověk nechtěl připustit, bylo jasné, že zpátky to už z kopce nebude. Nejprve jsme dorazili k překrásnému Hallstattskému jezeru, kde jsme se občerstvili a kochali pohledem na tu nádheru. Nekochal se jenom Dalibor, protože sbíral nějaké klacky a kameny do akvária. Po dalších dvou kilometrech jízdy jsme se dostali do samotného městečka Hallstatt. Je to jeden z hlavních turistických cílů v této oblasti a zároveň i v celém Rakousku. Hallstatt je uzavřen pro automobilovou dopravu a tak byla procházka centrem velmi příjemná.
Před zpáteční cestou si všichni vyjma mě koupili v Hallstattu zmrzlinu. Vzhledem k tomu, že jsme těsně předtím snědli celou šišku vysočiny, bylo jasné, jak to dopadne. Má varování však nikdo nebral na zřetel a to až do doby, kdy přišel obávaný výjezd na Koppenpass, který se nachází v nadmořské výšce 683 metrů. Zde to pro mě byla satisfakce, neboť všichni při tlačení kol do nechutného kopce kňučeli že je jim těžko, přičemž nejhlasitěji kňučeli ti, které jsem před konzumací zmrzliny varoval nejvíce. Cesta byla opravdu strmá, na našich horských kolech (a s naší fyzickou kondicí) se to vyjet nedalo. Když jsme mysleli, že už musíme být nahoře, přivítala nás dopravní značka jež oznamovala, že nyní bude následovat 23 % stoupání dlouhé půl kilometru…
Po večeři jsme všichni vyrazili do okolí kempu na skupinovou romantickou procházku, která se ovšem u Dalibora opět zvrhla v hledání šutrů do akvária. Upozorňovali jsme ho sice, že by akvárium nemělo být zcela zarovnáno kameny a že je vhodné ponechat tam také trochu místa pro samotné rybičky, ale bylo to marné.
Další den jsme se nejprve rozjeli k jezeru Toplitzsee, které bylo od kempu vzdáleno jenom 2 kilometry. Dále jsme měli naplánovaný cyklovýlet do města Bad Aussee a k jezeru Altausseer See, které je hned vedle. Jelikož se mi po Bad Aussee nechtělo chodit s kolem, helmou a ještě foťákem v ruce a neměli jsme s sebou žádný zámek na kola, rozhodl jsem se provést test poctivosti rakouského lidu. Ten spočíval v tom, že jsem nezajištěné kolo zaparkoval do stojanu v centru města a šel obdivovat památky. Vrátil jsem se za půl hodiny a kolo tam…BYLO! U nás by ho stihli ukrást nejméně třikrát…
Poté jsme za velkého horka pokračovali ke krásnému a čístému jezeru Altausseer See. Zde jsme doplnili vydanou energii a vrátili se zpět do kempu. Za zmínku stojí velmi ohleduplné chování rakouských řidičů, pro které je např. přednost chodce na přechodu naprostou samozřejmostí. Rovněž při předjíždění cyklistů řidiči dodržují velký boční odstup a pokud to je např. v zatáčce, či jede v protisměru auto, tak prostě nepředjíždějí. Zpomalí a jedou za cyklisty tak dlouho, dokud nemají k bezpečnému předjetí podmínky. Inu jiný kraj, jiný mrav.
V kempu jsme byli okolo 15. hodiny. Dámská část naší expedice se šla koupat a slunit k jezeru a my chlapi jsme se rozhodli, že zkusíme vylézt na nějaký okolní kopec. Vydali jsme se tedy po značené turistické trase ve směru k vrcholu hory Salzofen. Ten se nachází ve výšce 2070 metrů. Bylo nám jasné, že až nahoru to dnes nestihneme, neboť dle ukazatele měla cesta jedním směrem trvat 4-5 hodin. My jsme se do příkrého kopce vydrželi šplhat asi hodiny dvě. Odměnou nám byly nádherné panoramatické výhledy na jezero a okolní hory. Cesta dolů již tolik namáhavá nebyla, ale přesto jsme toho měli za celý den dost. Opatrně jsme tedy sestupovali do kempu a vstřebávali dojmy. Hádejte ale co dělal Dalibor! Správně. Sbíral kameny a klacky do akvária. S Marcelem nás zcela dostalo, když se najednou chtěl vrátit asi o kilometr zpátky, že tam prý jeden „strašně hezkej kámen“ zapomněl. Zachránilo nás jenom to, že Dalibor již měl dalších šutrů plné ruce a víc by nepobral. Neměl totiž žádný batoh, jenom vak na vodu a na něm přivázaná tři jablka. Když jsme ho s Marcelem ubezpečili, že my mu ty kameny dolů rozhodně nést nepomůžeme a že může zapomenout i na půjčení našich batůžků, musel to vzdát. Vyslechli jsme si ale přednášky na téma „KAMARÁDI“ a na téma „TAKHLE KRÁSNEJ KÁMEN DOLE NENAJDEŠ“. Po večeři jsme ještě zašli do hostince ochutnat místní pivo a potom už rychle do spacáků.
Další den byl dnem odjezdu. Stan byl zbouraný mnohem rychleji než postavený a tak jsme vyrazili docela brzy. Cestou domů jsme si ještě udělali zajížďku okolo jezer Wolfgangsee a Mondsee do Salzburgu. Zde byl trochu problém s orientací, neboť jsme chvíli historické centrum s hradem nemohli najít. Když jsme ho našli a chtěli zaparkovat v podzemních garážích, zjistili jsme, že je naše auto se střešním boxem příliš vysoké. Povolená výška byla jenom 2,05 metrů! Prostě jsme se tam nevešli a museli od vjezdu pracně vycouvávat. Vzhledem k tomu, že za námi již byla další auta, která neměla kam uhnout, způsobili jsme v Mozartově přelidněném městě dopravní kalamitu. Následně si někteří z nás (ti co ještě měli síly) prohlédli centrum a vyšli nahoru k hradu. Výhled na město byl fantastický. Poté už nám zbývalo jenom najít dálnici A1 a hurá domů.
Asi nebudu mluvit jenom za sebe když napíšu, že akce byla super. Povedla se a doufám že ji za rok zopakujeme, pokud možno ve stejné sestavě. Zvláštní poděkování patří Daliborovi a Šárce, kteří měli spoustu práce se zajištěním vozidla, střešního nosiče a držáků na kola. Děkuji také Kátě za zapůjčení stanu z muzea a Marcelovi za hruškovici. V neposlední řadě musím poděkovat také sobě (nikdo jiný to za mě neudělá) za tlumočnické služby a bezchybnou topografickou navigaci. Takže všem díky a příště zase někdy a někde…