Rakousko 2014
S dětmi za krásami Solnohradska
Rakousko je již řadu let mojí bezkonkurenčně nejoblíbenější zemí a tak jsem se ho letos v srpnu rozhodl představit i svým dětem (6 a 4 roky). Společně s námi vyrazil na čtyřdenní dovolenou i kamarád Aleš s dcerou Haničkou (2 roky), pro kterou to byla vůbec první zahraniční cesta. Za cíl jsme si vybrali oblast Solné komory (Salzkammergut), jejíž část je od roku 1997 zapsána na Seznamu světového dědictví UNESCO.
Z Hradce Králové jsme vyjeli autem okolo čtvrté hodiny ranní a v deset jsme již byli v jedinečné pohádkové jeskyni Grottenbahn na kopci Pöstlingberg u Lince (rodinné vstupné 11,50 €). Zde jsme se nejprve svezli skřítkovským vláčkem a poté o patro níže obdivovali pohádkové postavy a kulisy v životní velikosti. Celá expozice je velmi precizně provedena a pro dětské návštěvníky ji můžeme jednoznačně doporučit.
Jenom pár desítek metrů od jeskyně se na nejvyšším místě Pőstlingbergu nachází poutní bazilika, s jejíž stavbou bylo započato již v roce 1742. Od baziliky je panoramatický výhled na celý Linec.
Dalším místem, které jsme na kopci Pőstlingberg navštívili, byla zoologická zahrada (dospělí 4,90 €, děti 2 €). Jedná se spíše o menší zahradu, v níž je možno vidět řadu zvířat včetně zeber a klokanů, ale slony, lvy ani žirafy tu nenajdete.
K večeru jsme dojeli k nádhernému jezeru Attersee, u něhož jsme se ubytovali v kempu v obci Steinbach. Za tři noci jsme zaplatili 85 € (2 dospělí, 3 děti, stan, auto). Kemp patří dle mého názoru (na rakouské poměry) pouze k těm průměrným, fantastické je však jeho umístění. Nachází se totiž přímo na břehu Atterského jezera a je z něho nádherný výhled jak na vodní hladinu, tak i na okolní hory.
Druhý den nám prakticky celý propršel. Děti však byly bezvadné, deště se evidentně nebojí a tak nám ani špatné počasí nezabránilo v několika výletech. Nejprve jsme navštívili Muzeum aut, techniky a letadel u města Bad Ischl (dospělí 10 €), které je doslova napěchováno převážně starší vojenskou a hasičskou technikou, nechybí zde však ani motocykly a lokomotivy. Výhodou je, že naprostá většina expozice je zastřešena, takže prohlídka byla i přes neustávající déšť příjemná.
Z muzea jsme pokračovali až k fotogenickému jezeru Grundlsee, od kterého jsme podnikly asi tříkilometrovou procházku k sousednímu a mnohem menšímu jezeru Toplitzsee. Hanička na nás sice zpočátku zkoušela scénky s „hrozně bolavým kolínkem“, ale když jsme ji s Alešem ubezpečili, že koleno můžeme odoperovat hned na místě, tak se její zdravotní stav zázračně zlepšil a celou trasu krásně ušla.
Od Grundlsee jsme potom přejeli k malebnému městečku Hallstatt, kde jsme si prohlédli dřevěné domy, náměstí a dva kostely. Od toho horního je pěkný výhled na Hallstattské jezero. Zvažovali jsme také prohlídku místního solného dolu, k němuž vede pozemní lanová dráha, ale přemrštěné vstupné nás odradilo.
Další den ráno nám udělal velkou radost pohled na blankytně modrou oblohu. Po rychlé snídani jsme zamířili ke 25 km vzdálenému městu St. Gilgen, jež leží na břehu jezera Wolfgangsee. Toto jezero pokládám za jedno z nejhezčích v celém Rakousku. V St. Gilgenu jsme v přístavu, na který navazuje velkoryse pojaté dětské hřiště, zakoupili lístky na loď do městečka St. Wolfgang. Plavba trvá 45 minut a cena zpáteční jízdenky pro dospělého činí 14,20 €. Jízda lodí byla úžasná: nad námi sluncem zalité nebe, pod námi průzračná hladina jezera a na březích hory, louky a domky v alpském stylu. Prostě paráda!
Ani obec St. Wolfgang si však s krásou jezera v ničem nezadá! Pestrobarevná promenáda, útulné uličky, historické domy zdobené květinami a jedinečná atmosféra z něj činí doslova kouzelné místo. Dětem se samozřejmě nejvíce líbila projížďka kočárem taženým koňmi (3,50 € za osobu).
Po návratu do kempu následovalo koupání v jezeře, blbnutí na dětském hřišti a příprava dvouchodové večeře. Pak už nás čekala naše poslední noc v Rakousku.
Ráno nás přivítalo opět sluníčkem. Sbalili jsme stan a rozjeli se do města Gmunden, z něhož jsme vyjeli nově otevřenou lanovou dráhou na horu Grünberg (zpáteční jízdenka pro dospělého 16 €). Cesta lanovkou nás však celkem zklamala. Kabina má kapacitu asi 60 osob a nevyjede dříve, dokud není naplněná k prasknutí. Děti, které neměly štěstí a nedostaly se k okénku, z jízdy prakticky nic neměly. Rovněž pohled na jezero Traunsee nebyl z vrcholu Grünbergu tak velkolepý, jak jsme očekávali. Jediné, co nás potěšilo, bylo dětské hřiště v podobě lanového parku a také velmi zdařilá bobová dráha o délce téměř 1,5 km (dospělí 6,5 €).
Asi hodinu chůze z Grünbergu se nachází malé horské jezírko Laudachsee. Děti chtěly samozřejmě zůstat na hřišti a tak jsme s Alešem losovali, kdo je bude hlídat a kdo si udělá k Laudachsee procházku. Volba padla na mě a tak jsem to vzal indiánským během (samozřejmě v sandálech) a za 35 minut byl u jezera. Cesta nebyla nijak náročná, mnoho lidí ji absolvovalo i s kočárky. Laudachsee se nachází uprostřed lesů, z jedné strany k němu přiléhá skalní masiv a na druhém břehu je postavena chata, sloužící jako restaurace. Ideální místo na výlet!
Posledním bodem našeho programu, na který se ovšem děti těšily nejvíce, byla návštěva obřího venkovního dětského areálu Obra Kinderland, jenž se nachází v obci Neukirchen an der Vöckla. Rodinné vstupné vyjde na 24 € a myslím, že jsou to dobře utracené peníze. V areálu nechybí dětská řeka s možností rýžování písku, jízda na vorech, jeskyně, westernové městečko, hrad s provazovými žebříky, obří skluzavky a samozřejmě desítky různých prolézaček a houpaček. Prostě dětský ráj dotažený k dokonalosti. Jediné co mi vadilo, byla kuřácká zahrádka u restaurace, skrz kterou děti chodily na záchod.
Rakousko potvrdilo, že je ideální zemí pro dovolenou s dětmi. Kromě nádherné a čisté přírody hovoří pro jeho návštěvu i malá vzdálenost z ČR, přijatelná cenová hladina, nízká kriminalita, výborná úroveň služeb a kvalitní infrastruktura, doplněná ohleduplným chováním rakouských řidičů. Už jsem pár zemí procestoval, ale Rakousko mám prostě nejradši..