Skotsko 2013

Skotsko 2013

Letíme do země hradů, sukní a whisky

Fotogalerie ZDE    

Po dubnovém výletu na Sicílii se mně u spol. Ryanair podařilo sehnat další lahůdku. Tentokrát to byly zpáteční letenky z Bratislavy do Edinburghu za cenu nepřevyšující 1.460 Kč. Na cestu jsme s manželkou Gábinou vyrazili v polovině května 2013 a ve Skotsku strávili celkem pět (zpočátku docela chladných) dní.

Do Bratislavy jsme dojeli autem, neboť to při dvou lidech vycházelo levněji, než cesta vlakem. Ceny parkování na bratislavském letišti jsou pro nízkorozpočtové turisty likvidační a proto jsme si vhodné místo na odstavení vozidla našli předem na internetu (GPS 48.173938, 17.190808). Mapy od Googlu s 3D prohlídkou ulic jsou na tohle prostě ideální!

Jako obvykle jsme cestovali pouze s příručními zavazadly, protože za ta odbavená chce Ryanair sumy, rovnající se téměř ceně letenky. Příruční zavazadla jsou samozřejmě limitována rozměry, takže jsme opět přemýšleli, jestli je lepší vzít si karimatku nebo spacák a zda člověka více zahřejí dvě trička nebo jedna mikina. Osvědčeným fíglem, který znají snad všichni „low cost“ cestovatelé je, obléci si před kontrolou rozměrů zavazadel co nejvíce věcí na sebe a nezapomenout řádně naplnit kapsy. Tímto způsobem se dá batoh zmenšit klidně na polovinu! Takže jsme kontrolou opět procházeli nabaleni do x vrstev oblečení a s řízky po kapsách.. :-)

Problém ovšem tentokrát nastal jinde. Týkal se našeho stanu, který by z bezpečnostních důvodů v příručním zavazadle být neměl. Zatím se mi však nikdy nestalo, že by to někdo řešil. Až teď! Když můj batůžek po projetí rentgenem odklonili na vedlejší pás, věděl jsem, že je zle. Pracovnice ostrahy mi celkem nekompromisně sdělila, že stan v kabinovém zavazadle mít nemůžu! Buď ho mám dát k odbavení nebo musí zůstat v Bratislavě. Bohužel hovořila o celém stanu a ne jenom o kolících, které bych snad ještě oželel! Já na to, že před měsícem jsem tady s ním žádný problém neměl a že by pro tentokrát mohla udělat výjimku. Ona si však trvala na svém. To byl malér, protože vážně nevím, kde bychom ve Skotsku spali. Asi po deseti minutách smlouvání se mi ji podařilo přesvědčit ke kompromisu, kdy se spokojila se zabavením kolíků a zbytek stanu mi nechala. Byla to ode mě ale vysoká škola diplomacie.

Po přistání v Edinburghu jsme z letiště zamířili do centra města. Dá se jet buď autobusem Airlink č. 100, což je expres zvládající cestu za půl hodiny (3.5 libry) nebo obyčejným spojem hromadné dopravy č. 35, kterému trasa trvá dvakrát déle, ale zaplatíte jenom 1,5 libry (možno koupit také celodenní jízdné po Edinburghu za 3,5 libry). Oba autobusy jezdí v deseti až patnáctiminutových intervalech.  

K edinburské autobusové dopravě přidám ještě pár informací: téměř všechny vozy jsou dvoupodlažní, vybavené kamerami, a jezdí často. Jsou rychlé, neboť používají vyhrazené jízdní pruhy. K plynulosti dopravy přispívá také to, že veškeré zastávky jsou na znamení (na autobus je potřeba zamávat, jinak nezastaví, výstup se řidiči dává na vědomí zmáčknutím zvonku). Autobusy mají pouze přední dveře. Cena jízdného musí být připravena přesně, řidiči nerozměňují ani nevracejí. Příslušný obnos cestující vhodí do pokladničky u kabiny řidiče a poté obdrží lístek. Ze začátku nám to přišlo divné, ale rychle jsme si zvykli a edinburskou městskou dopravu můžeme jenom chválit.   

V centru města se nám relativně rychle podařilo najít vlakové nádraží, odkud jsme odjeli do 40 km vzdáleného viktoriánského letoviska North Berwick. Po krátké prohlídce zdejších kostelů jsme zamířili k přístavu. Počasí bylo opravdu skotské: teplota dosahovala sotva 10 st. C a slunce s deštěm se střídaly v pravidelných dvacetiminutových intervalech. V přístavu jsme díky tomu viděli nádherně barevnou duhu, která se vypínala z moře až na pláž.

Poté jsme měli před sebou už jenom posledních pár kilometrů do kempu Tantallon Caravan Park, kde jsme se za 19,5 libry ubytovali. Díky paní z letiště, která nám zabavila kolíky, jsme měli v silném větru se stavbou našeho stanu docela problémy. Nakonec se nám ho podařilo provizorně ukotvit přivázáním ke kempingové lavici. Pak už jsme si jenom počkali na krásný západ slunce a první den našeho skotského dobrodružství byl za námi..

Ráno byla ještě větší zima než předešlého dne. Sbalili jsme stan a vyrazili ke tři kilometry vzdálené zřícenině hradu Tantallon. Tantallon byl postaven okolo roku 1350 na vysokém útesu nad mořem, přímo naproti fotogenickému ostrovu Bass Rock. Vstupné stojí 5,5 libry a dovnitř šla jenom Gábina. Po pravdě je třeba říci, že na fotografiích vypadá zřícenina oproti skutečnosti mnohem romantičtěji. Je to díky tomu, že přímo u hradu jsou farmy a pole, která celkový dojem poněkud kazí.

Z Tantallonu jsme se přesunuli zpět do North Bervicku. Šli jsme po venkovské pobřežní silnici a chvílemi zkoušeli stopovat. Bylo to ale marné, provoz byl minimální a my byli kvůli zimě oblečeni tak, že bych nám nezastavil ani já sám (v čepici a dvou kapucích vypadám fakt drsně).

V North Bervicku jsme nakoupili potraviny a pokračovali dále na západ, k hradu Dirleton. Vybrali jsme si cestu po pobřeží, jež bylo lemováno golfovými hřišti, která jsou ve Skotsku úplně všude. Byl právě odliv a obnažené mořské dno vytvářelo, v kombinaci s těžkými černofialovými mračny, úchvatné scenérie. Fotografie, které jsem zde pořídil, patří k mým nejvydařenějším. Po několika kilometrech jsme došli až k místu zvanému Yellowcraig, kde jsme objevili ideální plácek na táboření (GPS 56.063071, -2.780470). Škoda že jsme o něm nevěděli včera, určitě bychom tu přespali!

V Dirletonu jsme si s Gábinou prohodili role a na prohlídku hradní zříceniny jsem tentokrát vyrazil já (vstupné 5,5 libry). Hrad je tvořen několika kruhovými věžemi a obklopen pečlivě udržovaným parkem. Přímo před vstupem do areálu je autobusová zastávka, z níž jsme po prohlídce odjeli do Edinburghu. Jízdné stálo 4 libry za osobu a překvapilo nás, že i zde je potřeba mít připraven patřičný obnos dopředu, přesně a v mincích. Řidič odmítal přijmout naši desetilibrovou bankovku a v drobných jsme to dali dohromady jen taktak. 

V Edinburghu jsme se ubytovali v pěkném kempu Mortonhall Caravan Park, který nás příjemně překvapil i svojí cenou (15,5 libry za oba). Rozhodli jsme se proto zůstat na dvě noci, abychom druhý den mohli vyrazit na túru do nedalekých kopců bez těžkých batohů. A také se nám v zahradnictví, které s kempem sousedí, podařilo koupit plastové kolíky, díky nimž jsme stan bez problémů postavili.  

Ráno jsme se pěšky vydali k pohoří Pentland Hills, které na jihu přímo navazuje na Edinburgh. Z kempu jsme to k němu měli jenom pár kilometrů. Vstupní branou do kopců je malinkatá vesnička s názvem Swanston, v níž žije 75 obyvatel a dětství tu trávil spisovatel Robert Louis Stevenson. Vesnice je tvořena několika malebnými bílými chalupami s doškovou střechou.

Oblast Pentland Hills byla osídlena již v prehistorickém období a dnes slouží většina zdejší půdy jako pastviny. Na úpatí pohoří se nachází rozlehlá golfová hřiště a k našemu překvapení také umělá sjezdovka, na níž právě lyžovali místní školáci. Ač jednotlivé kopce měří „pouze“ okolo 500 metrů, rozhodně bych naši celodenní procházku nenazval jako nenáročnou. Po dobytí vrcholů Allermuir Hill a Caerketton Hill se nám otevřely nádherné výhledy na celé pohoří, ale i na Edinburgh a Severní moře. Počasí nám přálo, bylo to poprvé, co jsme ve Skotsku nezmokli.

Další den jsme věnovali prohlídce historického centra Edinburghu. Začali jsme u Edinburského hradu, kde jsme zhlédli ceremoniál střídání stráží. Vstupné 16 liber a pouze průměrné komentáře na internetu, nás však od návštěvy interiérů odradily a tak jsme se vydali na prohlídku nejslavnější a nejstarší ulice v Edinburghu, Royal Mile. Royal Mile je dlouhá přes 1,5 kilometru a táhne se od hradu až k paláci Holyroodhouse. Téměř po celé délce ji lemují činžovní domy postavené v 17. až 19. století, v jejichž přízemí se nachází množství obchodů a hospůdek. Stojí zde rovněž edinburská Katedrála sv. Jiljí, kostel Canongate Kirk a Muzeum města Edinburgh (vše zdarma).

V době naší návštěvy probíhala na Royal Mile slavnostní vojenská přehlídka k uctění bitevní lodi HMS Edinburgh, která byla po třiceti letech služby vyřazena z provozu. Nechyběla kapela s bubeníky, ani stovky pochodujících námořníků, kterým tleskali tisíce přihlížejících. Prostě paráda.

Nedaleko katedrály se nachází ulička Mary King´s Close, která ukrývá strašidelný podzemní labyrint, nabízející pohled na život edinburské chudiny v 17. století. Ulička byla před více jak 250-ti lety uzavřena a zapečetěna a postupně nad jejími rozvalinami vyrostly nové budovy. Dnes je turistům přístupná s dobově oblečeným průvodcem, chrlícím množství duchařských historek. Za tento, možná poněkud kýčovitý zážitek, jsme sice byli ochotni obětovat požadovaných 13 liber, ale návštěvu jsme si rozmysleli poté, co jsme zjistili, že se při prohlídce nesmí fotografovat.

Místo prohlídky uličky jsme se vydali do Holyrood parku, kde jsme za nádherného slunečného počasí vyšplhali na nejvyšší kopec s názvem Arthur´s Seat. Výhled na Edinburgh byl pěkný, avšak ještě hezčí nabízí sousední pahorek Calton Hill. Na jeho vrcholu se mimo jiné nachází Národní památník, který má být napodobeninou athénského Parthenonu.

Mezi návštěvou obou kopců jsme si udělali zastávku v paláci Holyroodhouse, který v letech 1561-1567 obývala Marie Stuartovna, jež se stala skotskou královnou ve věku pouhých šesti dní! A měli jsme opět štěstí! Na nádvoří paláce se právě konal ceremoniál, při němž nechybělo množství vojáků ve slavnostních, svítivě červených uniformách, skotští dudáci, politici v sukních a novináři s půlmetrovými fotoobjektivy.

Prohlédli jsme si také moderní budovu parlamentu a památník spisovatele Waltera Scotta, jenž se nachází nedaleko vlakového nádraží. Poté nás už čekala jenom cesta do přístavu, který je umístěn v edinburské čtvrti Leith. Kotví v něm královská jachta Britania, jež do roku 1997 sloužila jako plovoucí domov královské rodiny. Kromě Britanie jsme zde viděli i válečnou loď HMS Edinburgh, na jejíž počest se v poledne konala přehlídka.

Z přístavu jsme ve večerních hodinách odjeli autobusem na letiště, kde jsme přespali a v 6.40 hod. odletěli do Bratislavy. Auto jsme našli v pořádku, cestou domů svezli slovenského stopaře a už jsme přemýšleli, kam se podíváme příště..     

 

Pár postřehů na závěr:

  • Počasí ve Skotsku je nestálé, často se úplně změní i několikrát během dne.

  • Edinburgh je velmi pěkné a čisté město, se spoustou zeleně a kvalitní autobusovou dopravou, která navíc není drahá.

  • Při ubytování v kempech po nás nikdo nechtěl doklad totožnosti.

  • Na letišti a dalších místech v centru Edinburghu je zdarma k dispozici velké množství map a informačních brožur.

  • Ve Skotsku se hovoří skotsky, nikoliv anglicky a tyto jazyky si zdaleka nejsou tak podobné, jak byste čekali.

  • Špatně se hledají místa na volné táboření v přírodě. Lesů ve Skotsku moc není a většina půdy je oplocena.

  • Všude je velké množství kamer (nejen na ulicích a památkách, ale i v autobusech, kempech apod.)

 

Kolik nás to stálo (cena za dvě osoby):

  • 2 zpáteční letenky z Bratislavy do Edinburghu - 2.920 Kč

  • doprava na bratislavské letiště a zpět - 1.300 Kč

  • doprava po Skotsku - 985 Kč

  • 3 x ubytování v kempech - 1.565 Kč

  • vstupné - 340 Kč

  • jídlo a pití - 650 Kč

  • kolíky ke stanu - 90 Kč

  • cestovní připojištění - 145 Kč

  • CELKEM 7.995 Kč