Slovinsko 2020
Pohodový týden v malé zemi s velkým srdcem
Slovinsko jsem si zamiloval již při své první návštěvě v roce 2007 a tak byla volba letošní náhradní destinace za původně plánované Finsko, jehož hranice zůstaly kvůli epidemii zavřené, jasná. Genialita Slovinska jako turistického cíle spočívá zejména v jeho rozmanitosti a malé rozloze, díky které můžete během jednoho dne stihnout túru po hřebeni Julských Alp i koupání v Jaderském moři..
Letos bylo na naší tradiční prázdninové expedici několik novinek: Jednak jsme s Alešem a dětmi na cestu vyrazili o pár týdnů později (až v druhé polovině července) a také jsme jeli novým vozem. Dosluhující Caravellu, která nám po šest let věrně sloužila, nahradila o něco menší, ale podstatně mladší Toyota Previa. Ta nás potrápila hned na úvod cesty, když jí v Rakousku ve dvě ráno přestalo svítit jedno ze světel, jehož oprava nám nakonec zabrala více jak hodinu. Jinak cesta proběhla bez komplikací, až na to, že Šárka během noci v autě záhadně ztratila botu, kterou se nám už nepodařilo najít.
Dopoledne jsme se ubytovali v luxusním kempu Rivercamping Bled (cena za 2 dospělé, čtyři děti a pět nocí ve vlastním stanu byla cca 350 €) a potom hned zamířili k překrásnému Bledskému jezeru, kterému dominuje ostrov s kostelíkem. Jezero se dá beze spěchu obejít za 90 minut a v některých jeho částech je povoleno i koupání. Hanka to však příliš nerozlišovala a kompletně oblečená spadla do vody hned na počátku procházky..
Zbytek odpoledne jsme strávili v kempu, Aleš tradičně spaním :-) a já s dětmi ve venkovním bazénu.
Další den jsme nejprve autem vyrazili k impozantnímu Predjamskému hradu, který je doslova přilepen na příkré skalní stěně a tvoří jednu z dominant Slovinska. Prohlédli jsme si ho však pouze z venku, interiér byl uzavřen. Okolí hradu bylo na rozdíl od mé minulé návštěvy hodně zarostlé a neudržované. Parkování zdarma.
Poté jsme pokračovali do obce Pivka, kde jsme navštívili Vojenské muzeum (rodinné vstupné 29 €). Moderní, rozsáhlé a velmi pěkně zpracované expozice v bývalých kasárnách obsahují množství vojenské techniky od II. světové války až po současnost. Nechybí desítky vozidel, tanků, letadel a třeba ani ponorka. Vstup do muzea byl možný pouze v rouškách, ostatně jako do všech vnitřních prostor v celém Slovinsku i Rakousku. A to byl výskyt onemocnění Covid 19 v těchto zemích výrazně nižší než v Česku, kde však žádná takováto opatření přes léto neplatila..
Ve velkém horku jsme z Pivky pokračovali do nejkrásnějšího slovinského přímořského letoviska, kterým je Piran. Piran se nachází na úzkém výběžku pevniny zabíhající do moře a je plný historických budov a křivolakých uliček. Do města není povolen vjezd vozidlům a tak záchytná parkoviště před jeho branami doslova praskají ve švech. Do centra Piranu je to od nich po pobřežní promenádě asi kilometr. My jsme si zde prohlédli Tartiniho náměstí, přístav, maják, kostel Sv. Jiří a za 4 € vystoupali na vrchol zvonice, která je kopií benátské věže. Za hezkého počasí je odtud vidět jak do Chorvatska tak i do Itálie. Pěkný výhled na Piran i celý polostrov se naskýtá také z městských hradeb, které byly citlivě rekonstruovány (vstupné 2 €).
Poté již následovalo koupání v moři. Piran má však pouze kamenité pláže, takže boty do vody jsou nutností.
Další den jsme vyrazili do sedla Vršič, které se nachází v Triglavském národním parku a vede k němu prudce stoupající silnice s padesáti číslovanými serpentýnami. Tuto silnici stavěli za I. světové války ruští zajatci. Na vrcholu sedla v nadmořské výšce 1611 m se nachází parkoviště, z něhož se dá během třiceti minut pěšky dojít až na samotný vrchol hory Vršič (1737 m). Okolní příroda je neskutečná, výhledy fantastické. Kdybyste měli ve slovinských horách navštívit pouze jedno jediné místo, určitě neuděláte chybu, pokud to bude právě toto.
Z Vršiče míříme do slavného skokanského areálu v Planici. Na rozdíl od dřívějška se u vjezdu vybírá poplatek 2,5 € za vozidlo. Areál i skokanské můstky prošly rozsáhlou renovací. My se v horku po stovkách schodů šplháme na vrchol toho nejvyššího - mamutího, sloužícího k letům na lyžích. Shora se nám otevírá nádherný výhled na celé údolí. Poté se po jezdících schodech dostáváme k vrcholu sousedního můstku, kde právě začínají trénink místní dorostenci. Máme tak unikátní možnost sledovat doslova z pár metrů skokany, spouštějící se po umělém povrchu ze startovního prkna dolů. Nic pro lidi trpící závratí..
Večer začalo pršet. Déšť byl tak silný a vytrvalý, že mu náš stan neodolal a my se ráno probudili v kalužích vody. Když správce kempu viděl, jak se s dětmi snažíme sušit promočené spacáky na mokré trávě, pustil nás na verandu jedné z luxusních chatek, jejíž cena je 250 €/noc a ještě nám donesl sušák..
Poté jsme odjeli do Lublaně, která byla toho dne naším jediným cílem. Prohlídku začínáme na hradě (rodinné vstupné 24 €), z jehož věže je krásný výhled na celou metropoli. Expozice jsou tvořeny především různými výstavami. Dobové zbraně, brnění ani nic podobného zde nenajdete. V hradní kapli však neznámý umělec vyhotovil dětem záložky s jejich kaligraficky napsanými jmény.
Z hradu míříme pěšky dolů, do historického centra Lublaně, kterému dominuje Trojmostí přes řeku Lublaňku a budova radnice. Bohužel začíná opět pršet a tak se jedeme schovat na okraj města do akvaparku. Ten má však zavřeno a proto jako náhradní program volíme návštěvu trampolínového centra Woop (vstupné 12,5 €/hod. + protiskluzové ponožky za 5 €).
Další den je již polojasná obloha bez deště a my vyrážíme k nádhernému Bohinskému jezeru, za kterým se nachází nejnavštěvovanější slovinský vodopád Savica (vstupné 3 €, děti polovinu). K vodopádu se z parkoviště musí vystoupat udržovanou lesní stezkou, přičemž cesta nahoru zabere necelých 30 minut. Poté přejíždíme okolo krásného kostelíku k obci Stara Fužina, kde na kopci na parkovišti vaříme oběd a podnikáme túru s krásnými výhledy na jezero. Když procházíme okolo včelích úlů, má Aleš potřebu ukázat dětem, že pokud se včelám neubližuje, tak člověku nic neudělají. Pomalu jde tedy k úlům a to až do doby, než slyšíme hlasité: „Au, vona mě štípla!“ :-)
Jako regeneraci po túře volíme koupání v chladných vodách Bohinského jezera.
Následujícího dne vyrážíme k soutěsce Vintgar. Ukazuji zde dětem parkoviště, na němž jsem před třinácti lety s jejich maminkou přespal ve stařičké Škodě Favorit, která se nám zde porouchala. Soutěska Vintgar je dlouhá 1.600 metrů, vytvořila ji řeka Radovna a je zakončena vodopádem. Vstupné je 10 € , děti 2 € a chůze je možná pouze jednosměrně, od vesnice Podhom. Zpáteční cesta potom vede lesem a trvá zhruba hodinu.
Z Vintgaru odjíždíme k Bledskému jezeru, kde trávíme zbytek odpoledne koupáním a pitvou nalezeného mrtvého hada.
Další den je již dnem odjezdu. Balíme stan a až do oběda si v kempu užíváme skvělého bazénu a dětského hřiště. Slovinsko nás opět nezklamalo!