Švédsko 2007
Toulky lesním královstvím s batohem na zádech
"Hej!" Tak to je universální pozdrav, který Švédové používají snad ve všech situacích a bez ohledu na to, zda si tykají nebo vykají. Je to velmi praktické a je to jedna z věcí, které se nám při návštěvě Švédska hodně líbily. A proč jsme si z celé Skandinávie vybrali k návštěvě právě největší severskou zemi, tedy Švédsko? Uvažovali jsme následovně: Norsko máme v plánu příští rok, Finsko je moc daleko a zatím nás neláká a v Dánsku se zase (jako v jediném z uvedených států) nesmí volně tábořit. A tak byl vítěz jasný! Podíváme se do země lesů, vikingů, ABBY a Nobelových cen, v jejímž čele stojí král Karel XVI. Gustav.
Při kalkulaci nákladů jsme si spočítali, že při cestě autem bychom dali jenom za benzín a trajekty min. 12.000 Kč. Další náklady by potom vznikly, pokud by náš veterán začal stávkovat, jako před pár měsíci ve Slovinsku. Mezinárodní vlakové spoje vychází pomalu dráž než letadla a tak nezbylo, než se poohlédnout po autobusové přepravě. Jako nejlepší jsme vyhodnotili nabídku společnosti Student Agency, která do Švédska jezdí dvakrát týdně. Pokud se jízdenka koupí min. měsíc dopředu (bez možnosti storna či jakékoliv změny), vyjde cesta z Prahy do Stockholmu a zpět na neuvěřitelných 1.550 Kč za osobu. A to včetně dvou zavazadel! Jediným problémem bylo, že se Gábině v dětství dělalo v autobusech špatně a proto je od té doby nepoužívá. Věděli jsme ale, že s věkem tyto problémy často odeznívají a tak jsme to riskli. Před cestou jsme se předzásobili obrovským množstvím všech možných léků proti nevolnosti, ty ale nakonec nebyly potřeba. Špatně nám bylo jenom na zpáteční cestě trajektem, protože byla bouře a loď se hodně nakláněla.
Z nádraží Praha Florenc jsme odjížděli 18.6.2007 a zpět se vraceli o deset dní později. Tento termín jsme vybrali proto, že by už ve Švédsku neměla být zima, ale zároveň by tam ještě neměla být obrovská hejna dotěrných komárů. Ta začínají útočit až začátkem července. Oba předpoklady se ukázaly jako správné.
Jízda měla původně trvat 22 hodin. Nemilé překvapení nás však čekalo, když nám stevardka na palubě žlutého autobusu oznámila, že byl změněn jízdní řád. Museli jsme objíždět nějaké nové zastávky a celá cesta se tak protáhla o 3 hodiny. Je zcela nepochopitelné, že to ze Student Agency nedali včas vědět! U všech cestujících přitom měli jména, telefony a emailové adresy. Stačilo se jenom ozvat, či dát alespoň upozornění na webové stránky. Lidem, kteří měli např. navazující spoje, by ušetřili nemalé starosti. Navíc byl obrovský zmatek i v číslování sedadel, takže při zpáteční cestě jsme seděli na úplně jiných místech, než na která jsme měli jízdenky. Jinak jsem ale byl se službami ve žlutém expresu celkem spokojen. Stevardka nosila pití, fungovala i sluchátka s hudbou a televize. Překvapilo mě, že jeli dokonce tři řidiči, což znamenalo, že se téměř nestavělo. Nezbylo tedy, než používat miniaturní autobusové WC. To byl zážitek sám o sobě, neboť toto WC bylo konstruované zřejmě pro trpaslíky...
Během cesty jsme dvakrát použili trajekt. Poprvé to bylo z Německa do Dánska, to byla délka plavby cca 50 minut. Poté jsme projížděli přes Dánsko, včetně centra Kodaně a následoval druhý trajekt, z dánského Helsingeru do švédského Helsingborgu. Za pěkného počasí jsou tato dvě města na dohled a tak plavba trvá jenom chviličku. Ve Švédsku je ohromné množství lesů a často se stane, že člověk jede lesem třeba dvě hodiny v kuse, aniž by narazil na vesnici či louku.
Do Stockholmu jsme dorazili okolo šesté hodiny večer. Potřebovali jsme se dostat někam na předměstí, kde by jsme ve volné přírodě přespali. Původně jsme plánovali spát vždy jednu noc v lese a jednu v kempu. Nakonec to ale dopadlo tak, že jsme kemp vůbec nepoužili. Tím jsme ušetřili dost peněz, protože noc v kempu pro dvě osoby stojí okolo 200 švédských korun (SEK) a ještě si k tomu musíte zakoupit kempovací kartu. Jedna švédská koruna je něco málo přes tři české. Městská doprava ve Stockholmu je nehorázně drahá, ale s tím jsme počítali. Jednotlivá jízda stojí 30 švédských korun, pokud jedete na předměstí tak dokonce čtyřicet. Jedinou rozumnou možností je, koupit si 24 hodinovou turistickou jízdenku za 90 SEK.
O Švédsku se říká, jak je čisté a nezkažené. V podstatě je to pravda, ale ani Švédsko není dokonalé. Nádraží ve Stockholmu je tvořeno několika vzájemně propojenými budovami, ve kterých se nachází jak nádraží autobusové a vlakové, tak i křižovatka tří stanic metra. První dny jsme se tam vůbec neorientovali a několikrát se ztratili. Využívali jsme zde především WC (5 SEK) a skříňky na úschovu zavazadel (40 SEK). Nádraží je sice docela čisté, ale i zde mají bezdomovce a také poměrně dost Arabů. Hned při naší první cestě metrem se jeden opilec přímo ve vagonu pomočil a také pozvracel (opakovaně).
Pokud jsme byli ve Stockholmu, přespávali jsme vždy na předměstí Ängby, u jezera Mälaren. Je to třetí největší jezero Švédska a zasahuje až k Uppsale, ležící asi 70 kilometrů severně. Mezi těmito městy jsme se během našeho pobytu chtěli pohybovat a tak nám k očistě těla sloužilo výhradně toto jezero. Voda je absolutně čistá, žádné sinice či bahno. Ani s teplotou to nakonec nebylo tak hrozné, jak jsme se báli. Jenom to chtělo trochu si přivstat, či přijít pozdě večer, aby pláž byla prázdná a my mohli použít šampón. Na některých plážích se navíc nacházely volně přístupné sprchy se studenou vodou, což byl pro nás absolutní luxus.
Stanování bylo úplně bez problémů. Ve Švédsku totiž platí staré zvykové právo "allemansrätten", které umožňuje volný pohyb po krajině a využívání přírodních zdrojů pro vlastní potřebu. Každý tedy může stanovat kdekoli a kdykoli, pouze však na jednu noc a ve vzdálenosti min. 100 metrů od nejbližšího obydlí. Stejná zásada platí i pro vstupování na cizí pozemky, koupání v cizích vodách a plavení v člunu. Vždy se však musí dodržovat základní pravidlo: nerušit a neničit. V praxi to znamená, že si se stanem zalezete tak hluboko do lesa, aby na vás nebylo vidět a ráno po sobě uklidíte. Oheň jsme rozdělávat nepotřebovali, k vaření používáme malý vařič na pevný líh.
Ve Švédsku jsme chtěli navštívit celkem tři místa: Stockholm, Uppsalu a Sigtunu. Stockholm je obecně považován za jednu z nejkrásnějších metropolí Evropy. Přezdívá se mu „Benátky severu“ a rozkládá se na 14 ostrovech. Ze západu na něj navazuje jezero Mälaren a z východu pobřeží Baltského moře. Žije v něm necelých 800 000 obyvatel.
My jsme si ve Stockholmu prohlédli především ostrov, na kterém se nachází Staré město (Gamla Stan) s historickými domy a kostely. Poté jsme zamířili k budově radnice, stojící jenom několik stovek metrů od nádraží. Je to cihlová stavba, na jejíž věži se lesknou tři charakteristické zlaté korunky. Podle toho ji poznáte na všech pohlednicích. Od radnice je krásný a často fotografovaný výhled právě na Staré město. Radniční věž byla bohužel zavřena kvůli rekonstrukci. Vzhledem k tomu, že jsme Stockholm chtěli vidět z výšky, nezbylo než dojet autobusovou linkou č. 69 k televizní věži Kaknäs. To ale nebylo vůbec jednoduché, protože jsme nemohli najít zastávku. Museli jsme se několikrát ptát, což byl problém sám o sobě. Anglicky se ve Švédsku domluvíte bez problémů, ale s němčinou je to už podstatně horší. A když už někdo německy rozuměl, tak buď nevěděl, nebo nás poslal špatně. Nevěděli dokonce ani místní policisté...
Asi po hodině jsme nakonec zastávku našli a k věži dojeli. Jedná se o nejvyšší stavbu v celé Skandinávii, měří 155 metrů. Ve výšce 128 metrů je umístěna vyhlídková plošina a pod ní restaurace. Věž má celkem 34 pater. Vstupné je 30 švédských korun a nahoru se dostanete výtahem. Výhled z věže je fantastický, zejména pokud máte nádherné počasí jako my. Vidět je celé Staré město, centrum, Ekopark a například i sportovní hala Globen. Velmi dobře zde pochopíte, že Stockholm leží skutečně na vodě.
V hlavním městě jsme si také prošli snad kilometr dlouhou a velmi rušnou nákupní třídu. Ta začíná u budovy parlamentu a po celé délce je nad ní umístěno velké množství barevných vlajek. Obhlédli jsme i samotný parlament a také Královský palác. Před palácem probíhá každý den v poledne výměna stráží. Je to velkolepá událost, které přihlíží množství turistů. Celá ceremonie trvá hodinu a hraje k ní vojenská hudba. Na rozdíl od vojáků střežících v budce Pražský hrad, mohou švédští vojáci (rovněž v budce) nejen mrkat, ale dokonce i otáčet hlavou.
Senzace všech senzací je známé Vasa museum. Vasa je dřevěná loď, která byla postavena v 17. století. Od přídě k zádi měřila 79 metrů a vážila 1200 tun, což ji řadilo mezi vůbec nejmohutnější lodě té doby. Byla zdobena stovkami vyřezávaných soch a množstvím dalších ornamentů. Projektanti však udělali zásadní chybu – loď byla příliš úzká. Krátce po spuštění na vodu se převrátila na bok a otevřenými otvory pro děla do ní začala pronikat voda. Krátce nato se potopila. V roce 1961 se ji podařilo vytáhnout na hladinu. Zajímavostí je, že loď nebyla dána do muzea, naopak muzeum se postavilo okolo lodě. Dnes si ji tedy můžete prohlédnout z pěti pater ochozů, které ji obklopují. V doplňujících expozicích poté naleznete předměty, které se na lodi nacházely a také různou dokumentaci. V muzejní hale je šero, což ještě umocňuje celkový dojem. Vstupné činí 80 švédských korun.
Ze Stockholmu jsme vlakem zamířili do stopadesátitisícového města Uppsala. Cesta trvala necelou hodinu. Hned před nádražím nás překvapilo ohromné množství zaparkovaných jízdních kol. Uppsala je zkrátka městem cyklistů. Nachází se tu nejstarší univerzita v celé Skandinávii a také největší katedrála. Ta je prý dokonce větší než známá katedrála v norském Trondheimu. O tom se ale Švédové s Nory dodnes přou. Katedrála je postavena v gotickém stylu z červených cihel. Po staletí zde byli korunováni a pochováváni švédští králové. Vstup dovnitř je zdarma. V Uppsale jsme obdivovali také růžový zámek a místní botanickou zahradu, kterou založil známý švédský přírodovědec Carl Linné.
Počasí nám moc nepřeje, je zataženo a drobně prší. Již ve Stockholmu jsme zjistili, že nemůžeme najít naše kartáčky na zuby. Přemýšlíme kde jsme je mohli ztratit. Patrně jsme je omylem přidali do igelitové tašky s odpadky a vyhodili. V centru Uppsaly proto kupujeme nové. Poté se pěšky přesouváme asi 5 kilometrů severně do tzv. Staré Uppsaly. Cestou míjíme mešitu. Ve Staré Uppsale přespáváme na místě, které je označeno jako „meditační plácek“ a je odtud krásný výhled do krajiny. Nacházíme se na nejsevernějším místě, co jsme kdy byli. K polárnímu kruhu to je už jenom tisíc kilometrů. To se projevuje také tím, že v noci skoro není tma. Stmívá se až okolo jedenácté hodiny večer a i po tom je noc velmi světlá. Okolo třetí čtvrté ráno už je zase světlo.
Ve Staré Uppsale se nachází pohřební pahorky švédských králů. Jsou celkem tři a leží vedle sebe. Ten nejstarší je dosud neporušený, zbylé dva již byly otevřeny. Předměty, které se tam našly, jsou vystaveny v místním muzeu. Také je zde krásný kostel a dřevěná kaple v typickém skandinávském stylu. Okolo kostela můžeme vidět staré runové kameny. Jednotlivé znaky na nich již byly rozluštěny a tak je vždy vedle cedulka s překladem do švédštiny. Bohužel jenom do švédštiny, takže nám to moc nepomohlo.
Poté se pěšky vracíme zpět do centra Uppsaly, kde doplňujeme zejména zásoby pití. Cena balené vody je ve Švédsku astronomická. Jeden a půl litru vyjde nezřídka na 15 - 22 švédských korun + dvě koruny záloha na plastovou láhev. Levněji dokonce vychází různé džusy a limonády. Kolikrát stála značková Coca-cola méně, než voda! Další kapitolou je pečivo. Stejně jako jinde v Evropě, ani tady neseženete chléb a rohlíky, na které jsme zvyklí u nás. Mají tu hodně bílého pečiva, které se ale s tím naším nedá chuťově vůbec srovnat. A navíc ty ceny! Nejlevnější malý rohlík 5 -7 SEK, čtvrtka tmavého krájeného chleba na nádraží ve Stockholmu 20 SEK! Takže si to přepočítejte na naše…
Z centra Uppsaly pokračujeme pěšky podél řeky na jih, k jezeru Mälaren, kde se chceme umýt. Cesta vede typickou švédskou krajinou s lesy, močály a červenými domky. Naprostá většina domů je dřevěná a červenou barvu mají proto, že se ve Švédsku těží velké množství železné rudy, ze které se barva získává. Jdeme asi 15 kilometrů a na jednom rozcestí musíme čekat až někdo přijde, protože nevíme kudy dál. Potkáváme zde paní, se kterou se domluvím německy. Vysvětlí nám cestu a když na její dotaz odpovím odkud jsme, povídá: „Tak to můžeme klidně mluvit česky!“ Byla to Češka, která ve Švédsku žije již 30 let. Představila se nám jako Marie a dala nám lesní jahody, které nasbírala. Byla zvědavá, co je u nás nového a tak jsme chvíli povídali. Já jsem se ptal na vraždu policisty, ke které v těchto dnech ve Švédsku došlo. To jsem pochopil z titulních stran švédských novin. Ona říkala, že pracuje jako zdravotní sestra a že to udělal nějaký psychicky nemocný člověk, který již byl zadržen. Tvrdila, že ve Švédsku je velmi špatná úroveň péče o tyto pacienty. Deprese jsou zde velmi časté a počet sebevražd vysoký. To souvisí zejména v zimě s nedostatkem slunečního světla. Navíc je velmi málo ústavů, takže i agresivní pacienti jsou často léčeni pouze ambulantně.
Když jsme se konečně dotrmáceli k jezeru, byli jsme už docela unaveni. Vždyť jsme celou cestu absolvovali s plnými batohy, ve kterých navíc byly zásoby vody. Před odjezdem jsme si doma batohy vážili, můj měl 20 a Gábiny 17 kilo! To je na drobnou holku opravdu dost. Koupání jsme bohužel museli odložit na druhý den, protože byl ve Švédsku státní svátek a tak byla pláž i okolí jezera plné lidí.
Když jsme se vzbudili, nepršelo, ale byla docela zima a vítr. Na pláži skoro nikdo nebyl, samozřejmě se nikdo nekoupal. Přemýšleli jsme, jestli do té vody vůbec lézt. Když jsme ale uviděli plavce, který se tam čachtal snad 15 minut, řekli jsme si, že to asi nebude tak hrozné. Jakmile jsme se smočili, plavec vylezl na břeh. A hele, on byl celý v neoprénu! Navíc jsme museli přetrpět několik nechápavých pohledů od lidí, kteří okolo jezera procházeli v bundách a svetrech a ještě se tvářit, že nám není zima…
Posledním místem, které jsme měli na programu, bylo nejstarší švédské město Sigtuna. Je to tedy spíše vesnička s 5.000 obyvateli. Leží mezi Uppsalou a Stockholmem. Jelikož jsme byli kousek od výpadovky na Sigtunu, rozhodli jsme se zkusit štěstí při autostopu. Švédsko ale rozhodně nepatří mezi nějaké stopařské ráje, spíše naopak. I když jsme měli dobré místo, byli na něm sami a auta docela jezdila, čekali jsme na svezení skoro hodinu. Poté nám zastavil starší pán, který se strašně divně tvářil. Gábina říkala, že by k němu do auta sama nesedla. Do Sigtuny ale jel a to bylo rozhodující. Konverzace v němčině byla z jeho strany velmi chabá, takže náš hovor chvílemi připomínal spíše znakovou řeč...
V Sigtuně jsme strávili celkem tři dny. Počasí se umoudřilo, vylezlo sluníčko a začalo být pěkné vedro. Historické centrum je tvořeno ulicí s pestrobarevnými dřevěnými obchody, které mají originální vývěsní štíty. Navíc tu je celkem sedm kostelů, protože Sigtuna v minulosti byla náboženským centrem. A to až do doby, než tuto funkci převzala Uppsala. Většina kostelů je polozbořených a jsou volně přístupné. Zdarma je také prohlídka historické radnice. Volný čas jsme zde trávili poleháváním na krásné pláži či v místním parku. Poměrně levný supermarket byl hned za rohem a spát jsme chodili do okolních lesů. Zkrátka nám tu nic nechybělo.
Naše dovolená se chýlila ke konci. Přesunuli jsme se zpět do Stockholmu, kde jsme na jednom z našich osvědčených míst strávili poslední noc. Autobus do Prahy odjížděl v 7.30 hod. a tak jsme ráno museli brzy vstávat. To by byl průšvih, kdybychom zaspali…
Na zpáteční cestě jsme se v Dánsku dostali do silné bouře, kvůli které byly uzavřeny dálnice a mosty a nejezdily ani trajekty. Nabrali jsme tak několikahodinové zpoždění. V Praze už potom jenom rychle na vlak a za dvě hodinky jsme byli doma v Hradci Králové.
Ze Švédska jsme si odvezli spoustu dojmů a zážitků. Takhle daleko od domova jsme dosud nebyli! Rovněž osm nocí strávených „na divoko“ v tamní přírodě, bylo nezapomenutelných. Celá expedice nás se vším všudy vyšla po přepočtu na 330 euro, což je cena až neuvěřitelně nízká. Takže: Vi ses snart, Sverige (Brzy nashledanou, Švédsko).