Švýcarsko a Lichtenštejnsko 2017

Od palem až k zasněženým vrcholům hor

Fotogalerie ZDE

    První červencový týden patřil již tradičně zahraniční cestě, kterou s Alešem každoročně organizujeme pro naše děti: Šárku, Šimona, Hanku a Kamilu. Letos padla při výběru destinace volba na Švýcarsko s Lichtenštejnskem, které navštěvuji v pravidelných desetiletých intervalech (první cesta autostopem proběhla v roce 1997).

    Vyjeli jsme opět na noc a za rozednění již parkovali v Schaffhausenu u proslulých Rýnských vodopádů. Vstupné bohužel podražilo z jednoho na pět CHF, ale vadit nám to nemuselo, neboť bylo před otevírací dobou a k vodopádům jsme se dostali otevřenou brankou úplně zadarmo. Množství valící se vody bylo skutečně impozantní, děti něco takového viděly prvně v životě. Poté jsme je nechali vydovádět na nedalekém dětském hřišti a za nádherného počasí pokračovali do historického městečka Stein am Rhein.

    Ve Steinu jsme si prohlédli překrásné malované domy, které se nachází na náměstí a následně zamířili k nepříliš vzdálené zřícenině hradu, tyčící se nad městem. V ní je nově zrekonstruovaná restaurace, skrze kterou se dá projít až do hradní věže s fantastickým výhledem do okolí.

    Poté jsme se rozjeli k vesničce Morschach, kde jsme měli domluvené ubytování v malém rodinném kempu Ferienhof Rüti. Je to jeden z nejúžasnějších kempů, jaké jsem poznal. Nachází se na farmě v kopcích, uprostřed nádherné přírody. Pro děti je zde množství atrakcí, od zvířátek přes hřiště s trampolínou až po domek umístěný v koruně stromu. Nechybí ani velká společenská místnost a plně vybavená kuchyně, z níž je přes skleněné tabule průhled do sousední stáje s oslíky. A nejlepší na tom je, že tenhle kemp patří ve Švýcarsku k těm levnějším. Za čtyři noci, dva dospělé, čtyři děti, auto a velký stan jsme platili 149 CHF.

    Další den jsme nejprve vyjeli lanovkou, jejíž stanice se nachází 10 minut chůze od kempu, do horského lyžařského střediska Stoos, ležícího v nadmořské výšce 1.300 metrů. Díky ubytování v kempu jsme měli mít na lanovku dvacetiprocentní slevu, nakonec nám však byla napočítána sleva ve výši 50 %! Stoos je uzavřen pro automobilovou dopravu a tak není návštěvník při obdivování okolní nádherné přírody ničím rušen. Aleš, Šárka, Hanka a Kamila odtud vyjeli sedačkovou lanovkou ještě výš, na horu Fronalpstock (1.922 m), zatímco já se Šimonem jsme podnikli kratší okružní túru po naučné stezce. A jelikož nám počasí opravdu přálo, sešli jsme se poté u místního jezírka s křišťálově čistou vodou. Jezero sice neslouží přímo ke koupání (voda je příliš ledová), ale na jeho břehu je pro děti vybudována geniální soustava vodních herních prvků, které jsou bezvadně zasazeny do okolního prostředí.

    Po návratu do kempu a krátké siestě jsme autem vyrazili do 40 kilometrů vzdáleného Luzernu. Luzern je se svými 60.000 obyvateli osmým největším švýcarským městem. Říká se, že kdo má ve Švýcarsku čas na návštěvu pouze jednoho města, měl by zamířit právě sem. Centrum Luzernu je velmi rušné, protože se zde nachází všechny hlavní turistické cíle. My jsme prohlídku začali u Kapličkového mostu, který je znakem města a nechybí snad na žádné švýcarské pohlednici. Jedná se o nejstarší dřevěný most v Evropě. V roce 1993 byl značně poškozen požárem a následně opraven.

    Poté jsme bloudili uličkami Starého města, až jsme se dostali k parku s pomníkem umírajícího lva, který je věnován švýcarským gardistům zabitým v roce 1792 při obraně francouzského krále Ludvíka XVI. Turističtí průvodci rádi označují tuto sochu za „nejsmutnější sochu lva na světě“.

    Vynechat jsme v Luzernu nemohli ani návštěvu fotogenického kostela Hofkirche a příjemné promenády na břehu jezera.

    Další den ráno jsme se rozhodli, že dětem ukážeme palmy, neboť je na vlastní oči ještě nikdy neviděly. A za palmami je ve Švýcarsku nejlepší vyrazit do Lugana. Stopadesátikilometrovou cestu nám oživila jízda známým Gotthardským tunelem. V Luganu parkujeme nedaleko jezera a za velkého vedra podnikáme procházku po nábřežní promenádě s desítkami palem a upravených záhonů. Výhledy na jezero s kulisou okolních kopců jsou fantastické. Na konci promenády je v jezeře umístěn vysoký vodotrysk, téměř stejný, jaký jsem před deseti lety viděl v Ženevě. Děti se chovají bezvadně a tak přichází odměna v podobě zmrzliny, luxusního dětského hřiště a také prohlídky přístavu s policejními a záchranářskými čluny. Nakonec nalézáme i pláž, takže nechybí ani koupání v jezeře.

    Cestu zpět do kempu máme naplánovánu hned přes tři horské průsmyky: Nufenenpass (2.478 m), Grimselpass (2.164 m) a Furkapass (2.431 m). Počasí stále drží, takže je tahle vysokohorská jízda opravdovým zážitkem. Nádherné výhledy se střídají jeden za druhým. Zkouším fotit i z auta. Na vrcholu všech průsmyků zastavujeme a děláme krátkou procházku. K radosti dětí zde nechybí zbytky sněhu. Nejdéle se zdržujeme na Grimselpassu, který je mojí srdeční záležitostí. Považuji ho za jedno z nejkrásnějších míst Švýcarska.

    Při sjezdu z průsmyku musíme zastavit, protože proti nám ženou honáci po silnici obrovské stádo krav. Na chvíli se ocitáme v jeho středu. Pro „panelákové děti“ je to další zážitek.

    V kempu nám potom hraje jeho majitel při západu slunce večerku na dlouhý alpský roh. Prostě paráda.

    Hezké počasí pokračuje i další den a tak vyrážíme do nedalekého Sattelu, kde kupujeme lístky na lanovku (dospělý 17 CHF, děti 9 CHF) směřující do střediska Mostelberg. U horní stanice míjíme bez povšimnutí předražený dětský park s trampolínami a skákacími hrady a pokračujeme ke stavbě, kvůli níž jsme sem přijeli. Tou stavbou je 374 metrů dlouhá lávka, zavěšená přes údolí nad korunami stromů. Někteří z nás mají výšky opravdu neradi, ale nakonec to všichni zvládáme bez větších problémů. Poté jdeme po značeném okruhu a u jedné horské chaty nacházíme bezvadné dětské hřiště (včetně živých oslíků a srnek), kde děti dovádí skoro dvě hodiny.

    Odpoledne zajíždíme do obce Seewen, v níž se na břehu jezera Lauerzersee nachází krásné přírodní koupaliště. Vstupné je 5 CHF pro dospělé a 3 CHF pro děti. Plováky a plovací vesty se půjčují zdarma, součástí areálu je i hřiště a obří trampolína. Dokonce se tu líbilo i Alešovi, který jinak koupaliště nesnáší. Bylo to ale zřejmě proto, že většinu času prospal ve stínu pod stromem.

    Další den se přemísťujeme do Lichtenštejnska, které má jedno z nejmenších hlavních měst na světě – Vaduz. Ve Vaduzu žije jenom něco přes 5.000 obyvatel. Centrum je útulné a upravené. Prohlížíme si radnici, Katedrálu sv. Florina a také budovu zemského sněmu. Poté autem stoupáme okolo uzavřeného hradu do horského střediska Malbun, které leží doslova na konci světa. Malbun je totiž obklopen horami a vede do něj jediná příjezdová silnice. V horku podnikáme v kopcích několikakilometrovou  túru, při které máme krásný výhled na dřevěné domečky pod námi. Zpátky se vracíme centrem obce a nasáváme její příjemnou atmosféru. Další hodinu poté trávíme na velkoryse pojatém dětském hřišti, kde si tříletá Kamila zkouší pády z lanovky..

    A tady, v malebném Malbunu, naše nízkonákladová dovolená pomalu končí. V pozdním odpoledni vyrážíme na cestu domů. Večer zastavujeme v Německu a na odpočívadle u dálnice vaříme naše poslední jídlo. Kupodivu jsou to opět těstoviny s instantní omáčkou. Všem dětem udělujeme za zvládnutí expedice odměnu ve formě ústní pochvaly a pomalu začínáme plánovat, do jaké země je vezmeme příští rok.